Generace Z má Zendayu, generace X měla Winonu Ryder. Letos jednapadesátiletá filmová hvězda a módní ikona se po letech mimo záři reflektorů vrátila na výsluní díky roli Joyce Byers v seriálovém hitu Stranger Things. Už v 90. letech ale vytvořila jedinečný archetyp křehce krásné podivínky s rockově gotickým puncem, který nyní oprášila ve zbrusu nové kampani pro značku Marc Jacobs.
Při pohledu na kampaň k nové kabelce J Marc od Marca Jacobse musí mít pamětníci 90. let a znalci historie popkultury pocit, že se vrátili v čase. Její tváří je totiž herečka Winona Ryder, která je na fotografiích téměř k nerozeznání od svého o 30 let mladšího já. Černě orámované oči, černé nehty, krátký sestřih a nedbalý rozcuch, smrtící platformy, černý tyl a krajka, gotika, grunge. Taková je americká herečka nejen v nové kampani, ale i na fotkách z konce 80. a posléze i 90. let, kdy platila za jednu z největších hereckých hvězd i módní ikonu.
TIP NA VIDEO: Módní trendy 90. let, které nosíme i dnes
K tomuto statusu jí jako první pomohl komediální horor Tima Burtona Beetlejuice z roku 1988. V úloze teenagerky Lydie herečka vytvořila nejen nekonečnou inspiraci pro halloweenské kostýmy, ale také idol, k němuž tehdy mohla vzhlížet každá náctiletá Američanka. Lydie nosí komplikované viktoriánské outfity, protože je jiná než ostatní a vyhovuje jí to, ovšem zároveň i proto, že tak vzdoruje své úzkoprsé maceše, kterou její excentrický zevnějšek vytáčí doběla. Má ráda to, co je ošklivé, zvláštní, odstrkované a oproti jiným hororovým holčičkám není strašidelná ani zlá – právě naopak, pod záplavou černé skrývá laskavé srdce a hravou duši.
Ve stejném roce v USA vyšla také černá středoškolská komedie Smrtící atrakce (v originále Heathers), v níž Ryder hraje titulní ženskou roli po boku Shannen Doherty a Christiana Slatera. Originální a pořádně temný pohled na stereotypní linku amerických high school filmů, v němž hlavní hrdinka stojí proti partě rozmazlených a zákeřných popular girls, se stal kultovním nejen proto, že byl docela jiný, než sladkobolné teenage seriály, které v 90. letech zaplavily televizní obrazovky, ale i skrze perfektní outfity ústředních postav, za nimiž stojí kostýmní návrhářka Rudy Dillon.
Skrze oba party si Ryder vytvořila jedinečnou, jasně vyhraněnou image křehce půvabné, plaché podivínky s citem pro tajemno. Trochu holčička, trochu bubák z dětských nočních můr – zkrátka grungeová Alenka, která říši divů mentálně nikdy neopouští. Ani když vleze na červený koberec nebo dává rozhovory. A Amerika si ji pro to zamilovala. Winonin úspěch totiž nespočíval jen v líčení a oblečení, nebyla to póza ani divadlo. Winona zkrátka byla postavami, které hrála. Vyzařovala z ní skoro nadpřirozená energie. „Byla sofistikovaná a inteligentní. Bylo jí teprve šestnáct, ale měla prastarou duši. I při natáčení se dívala na tuny starých filmů a měla neuvěřitelnou představivost. Působila na mě jako zázrak,“ řekla jednou o herečce producentka Heathers Denise Di Novi.
Tato energie herečku neopustila, ani když si v roce 1992 zahrála blonďatou Kim ve snímku Střihoruký Edward po boku svého tehdejšího přítele Johnnyho Deppa. Právě naopak – mimo plátno byli ti dva dokonalým grungeovým párem, který okouzloval novináře i fanoušky. Kožené bundy, trička kapel, černé vlasy, rudá rtěnka, to definovalo jejich navzájem ladící styl. Když se po téměř čtyřletém vztahu rozešli, on si z toho odnesl tetování, ona zlomené srdce. Jedním z důvodů konce toho vztahu totiž byl i věkový rozdíl. Winona s Johnnym chodila od svých osmnácti do dvaadvaceti a byl její první velkou láskou. Ikona náctiletých si tak v přímém přenosu prožívala stejné strasti dospívání jako postavy, které hrála ve filmech. Tato autenticita ji držela na výsluní.
I proto byla pro vývoj hereččiny persony tak důležitá role Miny Murray v silně stylizovaném gotickém hororu Drákula, který Francis Ford Coppola natočil podle legendárního románu Brama Stokera. Mina je na začátku příběhu zcela nepolíbená skutečným světem a šokovaná čímkoliv, co se tak úplně nehodí pro bohabojnou, čistou dívku. Když se stane objektem zájmu nesmrtelného prince upírů, poprvé v životě poznává vášeň a fyzickou touhu. Divák stejně jako Mina neví, zda dívka kouzlu nemrtvého démona propadá, protože je pod vlivem jeho moci, nebo protože ji jeho temnota a osudovost jeho lásky přitahuje. Na pozadí fantasy romance tak Coppola a Ryder v postavě Miny perfektně zachytili přerod děvčátka v ženu, která si uvědomuje svou sexualitu a nevnímá život černobíle.
Generační ikonou se pak Winona stala skrze snímek Bolestná realita. Její Lelaina Pierce je ztělesněním mladé ženy, která má mít před sebou zářnou budoucnost. Místo toho pracuje v podřadné práci, kde naráží na dobový sexismus, a na kreativitu jí zbývá čas jedině ve volném čase. A tak dokumentuje osudy svých vrstevníků a témata, která řeší – promiskuitu, naopak potlačovanou sexualitu, prázdné ambice narážející na nedostatek motivace, depresi vyplývající z prvních větších střetů s realitou. Film v době uvedení v roce 1994 propadl, zpětně ale platí za jeden ze stěžejních snímků glosujících realitu života generace X – v českém kontextu se jí říká Husákovy děti.
I když to tehdy nikdo nevěděl, jakýmsi završením Winoniny hvězdné devadesátkové éry se roku 1999 stal snímek Narušení, který se odehrává v psychiatrické léčebně. Sonda do duší zde hospitalizovaných mladých žen je laskavá i krutá a vychází z memoárů americké spisovatelky Susanny Kaysen. Právě ji Ryder ztvárnila, a i když si zachovává onu křehkost, od nevinnosti své první filmové hrdinky nemůže být vzdálenější. Její look z úvodní scény, kdy v pruhovaném triku a s odrůstajícím pixie cutem kouří cigaretu a odmítá lékaři vysvětlit, proč si podřezala žíly, dokonale ilustruje, v co herečka sama v průběhu let vyrostla – v dospělou, nezávislou ženu, která pod něžným zjevem rozhodně není bezbranná ani naivní.
Kariéru Winony Ryder v novém tisíciletí přeťal skandál – v roce 2001 ji zatkli, protože kradla v obchodě s luxusním oblečením. Herečka kvůli tomu skončila u soudu, od kterého si odnesla tříletou podmínku, několik stovek hodin veřejně prospěšných prací a pokutu. Později se magazínu Interview svěřila, že v té době trpěla depresemi a brala silné léky. Pošramocenou pověst si tím ale nevylepšila, a tak až do roku 2016 a úspěchu Stranger Things žila mimo záři reflektorů. Role Joyce Byers pak polozapomenutou star ukázala v naprosto nové a velmi silné poloze: jako zralou, tvrdě pracující a cool mámu samoživitelku – bojovnici, která pro svoje děti udělá všechno.
V médiích se posléze začaly objevovat fotografie, na nichž měla herečka stejné nebo podobné outfity, v jakých se ukazovala právě v osmdesátkách a devadesátkách. Nostalgie zapracovala naplno a kvalitní výkon, který Winona v roli Joyce podala (a stále podává), její nově nalezené místo zpět na výsluní definitivně potvrdil. Ryder se zase stala hvězdou – znovu, přesto jinak. A i když je dnes velice daleko od toho, kde byla v roce 1988, je vidět, že kousek Lydie v sobě pořád má a patrně vždycky mít bude. Kampaň pro Marca Jacobse to jen dokazuje.
