Brutální trauma, apatický systém. Co nás filmy učí o sexualizovaném násilí?

7 min čtení

7 min čtení

Popkultura zrcadlí společnost a zároveň má moc ji ovlivňovat: nastavuje trendy, které následujeme, témata, která rozebíráme. Ačkoliv sexualizované násilí ve filmech a seriálech není novým motivem, v posledních letech k němu tvůrci i diváci přistupují jinak než dřív. Volají po autenticitě, chtějí silné sdělení a zároveň vyžadují citlivost vůči těm, kterých se téma přímo týká ve skutečném životě. V kterých konkrétních dílech tohle všechno hledat a co to vypovídá o tom, jak jsme se v diskuzi o sexualizovaném násilí posunuli?

I když nebylo bez chyby a ačkoliv se o něm v českém prostředí spíše psalo a diskutovalo, než že by mělo reálný dopad na společnost, hnutí MeToo se zasloužilo o zásadní věc – otevřelo diskuzi o sexualizovaném násilí, ukázalo, že to může mít mnoho podob a že je opředeno mnoha mýty a polopravdami. Vzhledem k tomu, že MeToo bylo původně navázáno na filmového producenta Harveyho Weinsteina, není divu, že se společenský vliv hnutí nejvýrazněji odrazil v americké kinematografii. 

TIP NA VIDEO: Sexuolog Petr Weiss o dlouhodobých následcích traumatu ze znásilnění

Jedním z prvních výrazných filmů, který na celou věc přímo reagoval, se v roce 2019 stalo drama Šokující odhalení, které reflektuje obvinění někdejšího ředitele televize Fox Rogera Ailese ze sexuálního obtěžování. Letos v prosinci se v českých kinech objeví snímek Když promluvila: zachycuje práci dvou investigativních novinářek – Megan Twohey a Jodi Kantor – které pomohly odhalit přímo Weinsteina, když v New York Times zveřejnily reportáž postavenou na výpovědi více než 80 žen. V hlavních rolích se představí herečky Zoe Kazan a Carey Mulligan, která se i v osobním životě stala jednou z hlavních tváří hnutí. Navíc to není první její snímek, v němž dává svůj postoj najevo – objevila se i v hlavní roli na Oscara nominovaného snímku Nadějná mladá žena (2020), v němž se hrdinka mstí za znásilnění a následnou sebevraždu kamarádky.

Snímek post MeToo éry Nadějná mladá žena si vysloužil oscarovou nominaci.

Poptávka po kvalitním zpracování citlivého a problematického, ovšem nesmírně důležitého tématu dala vzniknout také mnoha seriálům, a to i mimo americkou produkci. Vynikající britská minisérie Můžu tě zničit z roku 2020 sleduje mileniálku Arabellu, kterou v klubu znásilní neznámý muž. Poté co si Arabella uvědomí, co se stalo, snaží se s událostí vypořádat. Režisérka, scenáristka a představitelka hlavní role Michaela Coel se při tvorbě seriálu částečně inspirovala vlastními životními zkušenostmi a podařilo se jí vytvořit nejen autentickou atmosféru, ale i to, co se v oběti sexualizovaného násilí odehrává. Trauma ze zneužití chytře a kreativně zpracovává i animovaný seriál Tuca & Bertie, za nímž stojí animátorka populárního BoJacka Lisa Hanawalt. Spolu s dalšími počiny z produkce Adult Swimu ho najdete na HBO Max.

Seriál Můžu tě zničit autenticky zachycuje, co se odehrává v oběti znásilnění.

O tom, jak se se sexualizovaným násilím vypořádávají jeho přímí i nepřímí aktéři, pojednávají i Sedmilhářky (2017), které na jedné straně zachycují ženu, která zažila znásilnění, a na druhé ženu, která s tím násilníkem žije v manželském svazku, aniž něco tuší. Letošní seriál Anatomie skandálu zase líčí, jak se manželka vlivného politika vypořádává s obviněním partnera ze sexuálního útoku. Všechny tyto pořady dokazují, že minimálně na popkulturním poli chápeme, že sexualizované násilí je všudypřítomné. Může se týkat kohokoliv a může ho spáchat kdokoliv. Jeho podoby, reakce na něj a způsoby, jak se s ním lidé vypořádávají, jsou různé a žádná není o nic méně legitimní než jiná. Zároveň jsou ale nešťastnou ukázkou, že jedna věc se nemění – a sice postoj společnosti k jeho obětem.

Anatomie skandálu na sexualizované násilí nahlíží z pohledu manželky obviněného násilníka.

Americkou kinematografii sexualizované násilí provázelo vždy a napříč žánry. Do jisté doby však bylo filmaři málokdy pojímáno komplexně. Znásilnění dlouho platilo za tabuizované téma, které se často odehrávalo mimo záběr a posléze jen zůstávalo viset ve vzduchu, aniž by jej tvůrci dále zkoumali. To postupně vedlo k druhému extrému: v 70. letech se na vrchol dostal hororový subžánr rape and revenge, který zpravidla nesmírně brutální znásilnění vykoupil ještě násilnější pomstou. Asi nejslavnější ukázkou žánru je kultovní snímek Plivu na tvůj hrob z roku 1978, v němž mladou spisovatelku znásilní banda vankovanů. Žena sotva přežije, ale za ohavný čin se dokáže pomstít skutečně vynalézavými způsoby. Ačkoliv rozbíjí klasickou strukturu žánru, mezi rape and revenge se někdy řadí i thriller Gaspara Noého Zvrácený z roku 2002, který proslul devítiminutovou scénou znásilnění Monicy Bellucci v červeném podchodu.

Rape and revenge thriller Zvrácený proslul devítiminutovou scénou brutálního znásilnění.

Až v osmdesátých letech se objevila snaha uchopit téma v jeho celistvosti a kromě samotného zločinu popsat i to, co následuje po znásilnění v případě, kdy se oběť rozhodne věci řešit s úřady. Soudní drama Jonathana Kaplana Znásilnění z roku 1988 sleduje Sáru (hraje ji Jodie Foster, která byla za svůj výkon oceněna Oscarem a Zlatým glóbem), již v baru znásilní několik mužů, zatímco další přihlížejí a násilníky povzbuzují. Snímek otevírá scéna z nemocnice, kam Sára vyrazí ihned po činu. Tam se setká s prokurátorkou Kathryn (Kelly McGillis), ale poprvé také se zpochybňováním svých tvrzení a s victim blamingem. Kaplan se pokusil zachytit bolestivý proces, který musí oběti sexualizovaného násilí podstupovat a jasně ukazuje, že samotným znásilněním trauma zdaleka nekončí. Sára, která má pověst divoké dívky, jen těžko dokazuje, co se osudné noci stalo, a zpočátku jí příliš nevěří ani Kathryn. Situaci zachrání až výpověď očitého svědka – muže. Ten detailně popíše veškeré události, což pro diváka znamená sledovat sice jen tříminutovou, přesto nesmírně sugestivní scénu.

Ačkoliv měl premiéru před více než 30 lety, snímek Znásilnění je stále aktuální. Ukazuje, že v otázce victim blamingu jsme se příliš neposunuli.

Co zasáhne ještě víc, je fakt, že tento důležitý filmový počin ani více než 30 let po uvedení nepřestává být aktuální. Ačkoliv určitý posun je možné zaznamenat, celkový přístup k obětem sexualizovaného násilí se příliš neproměnil. Stále jsou automaticky zpochybňovány, stále existují tendence svalovat vinu na ně spíš než na násilníka. Stále dostávají cejch, když se odváží promluvit. Dokazování viny je náročné, výsledek nejistý, a i když dojde k odsouzení násilníka, trestní sazby zůstávají tristní. Stejné téma jako Znásilnění zpracovává desetidílná minisérie Neuvěřitelná z roku 2019 – a stejně jako Znásilnění i tento počin vychází ze skutečných událostí. V Neuvěřitelné sledujeme příběh Marie, která na policii nahlásí znásilnění. Poté co její pěstouni zpochybní pravdivost jejích tvrzení, úřady Marii donutí hlášení odvolat a ještě ji obviní z falešného obvinění. Až po několika letech se k Mariině případu dostane dvojice detektivek, které díky němu odhalí a dopadnou sériového násilníka. Takové vyústění ale v reálném životě přijde jen málokdy, což mimo jiné dokládá i fakt, že podle odborných výzkumů počet nahlášených případů sexualizovaného násilí tvoří jen nepatrný zlomek skutečného čísla.

Článek pokračuje na další straně.