Anderson ukazuje ikonu 90. let jako věčnou bojovnici. Zdroj foto: Pamela: Příběh lásky, Netflix

Anderson ukazuje ikonu 90. let jako věčnou bojovnici. Zdroj foto: Pamela: Příběh lásky, Netflix Zdroj: z dokumentu Pamela: Příběh lásky, Netflix

Foto z dokumentu Pamela: Příběh lásky, Netflix
Film Pamela: Příběh lásky je vychází z deníků, jež si Anderson celý život poctivě psala.
Bez zbytečných příkras, v bílém a s úsměvem. Tak se Anderson v dokumentu probírá vlastní minulostí.
Tvůrci filmu Pamelu nenutí hluboce analyzovat příkoří, jež se jí stala. S ohledem na její city ji nechávají mluvit pouze o tom, co si sama zvolí – to je luxus, který ženě dosud mnoho filmařů a novinářů nedopřálo.
Pamela nepopírá, že přelom milénia byl pro ni extrémně náročný. Ví, že ukradená sextape jí zničila kariéru a udělala z ní karikaturu.
13
Fotogalerie

Vše, jen ne oběť. Pamela: Příběh lásky nechává ikonu svobodně vyprávět vlastní příběh

Ikona 90. let, ale také žena, která zažila sexuální zneužívání, prošla řadou nevydařených manželství a roky snášela posměšky veřejnosti kvůli domácí erotické nahrávce. Pamela Anderson patří k velkým popkulturním symbolům konce 20. století, nový dokument Netflixu ji nicméně neanalyzuje jako idol. Jedinou ambicí tvůrců filmu Pamela: Příběh lásky je dát ženě prostor odvyprávět svůj notoricky známý životní příběh vlastními slovy. Bezmála dvouhodinový snímek je tak především čistým a upřímným portrétem celoživotní hledačky štěstí.

Nenalíčená blondýnka ve středním věku oblečená v bílých šatech volného střihu a bohémském svetru prochází staré VHS. Divák vidí záběry téže ženy, jen zhruba o 30 let mladší a po boku muže, který je zjevně jejím partnerem. Následuje divoký sestřih fotografií a záběrů odhalené playmate ve vyzývavých pozicích, pak návrat zpět k úvodnímu klidu: blondýnka se prochází po louce, nese koš s květinami a čerstvě sklizenými mrkvemi a kolem ní se motají tři psi. Tak začíná dokument Pamela: Příběh lásky, který je od 31. ledna k vidění na Netflixu. Je to průřez dosavadním životem devadesátkové ikony, která s návratem trendů a estetiky přelomu milénia aktuálně zažívá jakousi osobní renesanci.

TIP NA VIDEO: Připomeňte si úvodní znělku legendárního seriálu Pobřežní hlídka

Video placeholde

Jedním z hlavních motivů snímku – nikoli však jediným, je skandál s odcizenou erotickou nahrávkou. Jinak by to ani nešlo, Pamelin život i kariéru zásadně ovlivnil. Záměrem filmu ale není moralizovat, událost hluboce analyzovat nebo ji číst pohledem roku 2023. Režisér Ryan White se v kontextu (ne)slavné kauzy rozhodl herečce a modelce poskytnout to, co jí jiní filmaři a novináři dosud nebyli schopni dopřát: bezpečný prostor, v němž může vzpomínat na osudové okamžiky tak, aby se cítila komfortně. Může se zdát, že tak jemný přístup do dokumentaristiky nepatří, v rámci tématu je ale příjemně osvěžující. Film je díky němu prostým, upřímným a čistým portrétem osobnosti, která si zaslouží pozornost i mimo stránky bulvárních plátků.

White se vedle osobní spolupráce s Anderson opírá o rozsáhlý archiv jejích deníků, které si píše od dětství, a videokazet, na něž herečka v 90. letech poctivě zachycovala každodenní momenty. Pamela v průběhu filmu prochází intimní poznámky a připomíná si tak detaily z dětství prožitého na malém městě s otcem alkoholikem, ale i zneužívání, jehož se na ní dopouštěla najatá chůva. Pokračuje traumatizující zkušeností: ve dvanácti letech ji znásilnil o více než deset let starší muž. Jsou to dávno známé věci, co je nové, je ale možnost vidět ji samotnou, jak otevřeně popisuje jejich negativní dopady na vnímání sama sebe. První focení pro Playboy pak označuje za klíčový moment, kdy znovu přijala svou sexualitu; posílilo ji to a pomohlo prolomit roky pevně stojící vnitřní bariéry.

Bez zbytečných příkras, v bílém a s úsměvem. Tak se Anderson v dokumentu probírá vlastní minulostí.
Bez zbytečných příkras, v bílém a s úsměvem. Tak se Anderson v dokumentu probírá vlastní minulostí. | Zdroj: foto z dokumentu Pamela: Příběh lásky, Netflix

Chronologické vyprávění svižně spěje až k zásadnímu roku 1995, kdy se poprvé objevily zprávy o úniku domácí erotické nahrávky, kterou Pamela natočila se svým tehdejším manželem, bubeníkem kapely Mötley Crüe Tommy Leem, na veřejnost. Anderson líčí, jak se tehdy cítila – mluví především o ponížení a nekonečném zesměšňování, přičemž White její monolog doplňuje dobovými záběry z nejrůznějších talk shows. Když herečka vzpomíná na soudní líčení, v němž se chtěla domoct spravedlnosti, říká: „Vstoupila jsem do místnosti, kde visely moje nahé fotografie. Právníci protistrany během jednání v podstatě opakovali, že proto, že jsem se nechala nafotit nahá, nemám právo na soukromí. A já si říkala jen – proč mě ti muži tolik nenávidí?“ Na hořkou zkušenost pak přímo navazuje rozvod s Leem a rekapitulace dalších nevydařených manželství, v nichž se žena marně snažila najít osudovou lásku, kterou coby zarputilá romantička hledá celý život.

Bylo by snadné sklouznout k názorové interpretaci viděného: souhlasit, že si Anderson veškerou bídu kvůli sextape zasloužila, nebo si o ni minimálně koledovala. Vydedukovat, že za její pohnutý osud může náročné dětství. Rozčilovat se, že ta samá společnost, která touží vidět odhalená ňadra, klíny a pozadí, stejně intenzivně odsuzuje ženy, jež se rozhodnou mít nad tím alespoň trochu kontrolu, případně z toho vytěžit něco pro sebe. A že patriarchát drží ženskou sexualitu jako rukojmí a využívá ji ve vlastních opresivních narativech. Dokument ale nic z toho nedělá, protože to nedělá ani Pamela. Proč by také měla?

Detailně reflektovat, co se před více než 20 lety stalo, snažit se pro to najít odůvodnění nebo hledat příčiny by pro ni znamenalo jen dobrovolně a znovu všem na očích prožívat nejtěžší období života, což doposud důsledně odmítala – stejně jako roli oběti, do které ji často stavěli (a stále staví) jiní. Ona tak samu sebe rozhodně nevnímá: je usměvavá, trochu praštěná, má smysl pro humor, naopak nemá potřebu se jakkoliv obhajovat. Mluví o sobě jako o bojovnici, která se nikdy nevzdala. „Stala jsem se karikaturou, celý svět se mi smál. Mohla jsem se uzavřít a zahořknout, nebo si vybrat cestu lásky: přijmout, co se stalo, zaměřit se na něco, co je pro mě důležité a publicitu využít k tomu, abych na to strhla pozornost,“ říká herečka, která tak naráží na své výrazné angažmá v aktivitách organizace PETA hájící práva zvířat.

Nejsilnější momenty dokumenty jsou ty, v nichž vystupují Pamelini dospělí synové Dylan a Brandon.
Nejsilnější momenty dokumenty jsou ty, v nichž vystupují Pamelini dospělí synové Dylan a Brandon. | Zdroj: foto z dokumentu Pamela: Příběh lásky, Netflix

Na tématu ukradené sextape a důsledků, které to pro ni mělo, Anderson zkrátka už nehodlá příliš ulpívat. Nejde o to, že by se mu vysloveně vyhýbala, prostě jen nechce dovolit, aby jí znovu ublížilo: přímo mluví o tom, že i když vítá možnost odvyprávět příběh ze svého úhlu pohledu, na hotový dokument se dost možná ani nepodívá – ze strachu, že by to bylo příliš bolestné. I proto se White a jeho hlavní aktérka ve druhé polovině filmu více zaměřují na to, co je aktuální, na tichý a poklidný život, který Anderson pro sebe a svoje blízké pracně vybudovala ze střípků něčeho, co bylo jeho pravým opakem.

K vrcholným momentům dokumentu pak patří scény, kdy Pamela projíždí rodinná videa za přítomnosti svých synů. V těch chvílích se mění v docela obyčejnou mámu dvou dospělých dětí, která se nad záběry dojímá tolik, že je z toho klukům trochu trapně. Tehdy ji vidíme takovou, jaká opravdu je: cituplná, neztrácející optimismus ani naději. I když její vztahy vůči ostatním jsou stále komplikované, je znát, že z hlediska sebepřijetí udělala obrovský pokrok. Pomyslnou tečkou pak je její loňská účast v novém divadelním ztvárnění muzikálu Chicago, kde si Anderson zahrála titulní roli Roxie – ženy na cestě za vlastní emancipací. Herečka tak symbolicky veřejně uzavřela dlouhou, nepříjemnou životní kapitolu. Nelze udělat nic lepšího, než jít to přát a na celou záležitost s videokazetou kolektivně jednou provždy zapomenout.