Ilustrační fotografie

Ilustrační fotografie Zdroj: iStock.com

Děti v restauraci: Lidé by se měli nejprve naučit respektovat matky, ne pravidla

„Máme děti rádi, ale nechoďte k nám, pokud zde budou brečet nebo běhat. Jsme totiž baby unfriendly podnik,“ tak zněl kontroverzní úvod k sedmero pravidlům, která před pár dny uveřejnilo jedno pražské bistro. A strhla se lavina názorů. Zatímco jedni s postojem provozovatele souhlasí, druzí se ohánějí zbytečnou arogancí pravidel. Problém leží ale ještě trochu jinde – v tomto případě totiž nejde jen o děti, jejichž chování jednoduše do určitého věku není zcela předvídatelné. Tato „kauza“ totiž poukázala na to, jak obrovská stigmatizace stále zasahuje většinu matek, které chtějí jednou za čas vystoupit z rutinního koloběhu péče a – světe, div se – touží si třeba zajít na kávu a brunch. Navíc s dítětem, pro které třeba zrovna nemají hlídání, a tak ho jednoduše musejí vzít s sebou. A to je zjevně podle české společnosti velký hřích.

Moc dobře si pamatuju doby, kdy jsem v obědových pauzách seděla v přeplněné restauraci v horském středisku, místě hojně navštěvovaném německými lyžaři a jejich dětmi. Zatímco české děti relativně spořádaně jedly svůj řízek, jejich vrstevníci ze sousední země pobíhali v rozepnutých lyžákách po podniku a rozhodně se nebáli ozvat, když se jim něco nelíbilo. Dodnes vím, jak moc mě to otravovalo a že jsem nejednou prohlásila, že nesnáším uřvané děti v restauracích, kde se chci v klidu najíst.

TIP NA VIDEO: Zjistěte si veškeré informace o rodičovském příspěvku pro rok 2023

Video placeholde

Klid mám ráda i dnes a jako před lety na horách si stále pohrávám s myšlenkou, že bych si jednou (na stará kolena) ráda otevřela vlastní gastropodnik. Ale v životě by mě nenapadlo si v něm stanovit arogantní pravidla „regulující“ chování dětí, dále připojit emoji ikonami ověnčené sdělení, že jsem baby unfriendly, a ještě tím podpořit už tak vysokou stigmatizaci matek a jejich dětí přesně v onom věku, kdy chce potomek nejaktivněji objevovat svět – ano, občas i ten v kuchyni bistra, ten pod nohama číšníka i ten uvnitř plněného croissantu s nutellou.

Poslední dny hýbá sociálními sítěmi a teď už i on-line médii „kauza“ jednoho pražského podniku, který si přesně takový arogantní seznam pravidel pro matky a děti dal na svůj Instagram. Post za čtyři dny od uveřejnění nasbíral více než 6500 lajků a vzedmul lavinu komentářů, která – ostatně jako skoro každé ožehavé společenské téma poslední doby – rozdělila zainteresovanou část společnosti vedví.

Poslední dva dny jsem pozorovala reakce i ve svém okolí (osobním i pracovním). Je jasné, že matky budou naštvané a „nematky“ budou s bistrem naprosto souhlasit. Nikdo přece nechcete poslouchat uřvané děti, které se pletou pod nohama a dělají si z podniku hernu, zatímco vy si chcete v klidu vypít kafe, zněl častý argument. A mně se začal zvedat tep.

V současné době se řadím do skupiny oněch „nematek“ a právě se nacházím ve fázi, kdy je pro mě téma rodičovství velmi podstatné. Pravidla tohoto bistra, které samo sebe nazývá „lepším podnikem“, mě ale pobouřila úplně stejně, jako kdybych vlastní dítě měla.

Problém totiž vůbec není v tom, že restaurace zjevně není uzpůsobená na dětský ruch; to je ostatně zcela v pořádku a pochopitelné. Jen si vzpomeňme, kolik existuje například „adults only“ hotelů nebo restaurací. Palčivost se v tomto případě vyskytuje ve dvou rovinách. Začnu tou zjevnější a méně komplikovanou, tedy samotnou formou sdělení. Všemi sedmi body pravidel totiž prostupuje neskutečná arogance a odsuzování „neschopnosti“ rodiče dítě ukočírovat. Posuďte sami z krátkého výčtu, který si neodpustím okomentovat.

  1. Pokud se chcete u nás najíst i s vaším dítětem, měli byste být schopni odhadnout, zda umíte vaše dítě dostatečně ukáznit a přizpůsobit našim pravidlům. Nepřejeme si, aby vaše dítě rušilo svým křikem, pláčem nebo pobíháním ostatní hosty. Víme, že si to nepřejí ani naši hosté. – Jistě, protože chování malých dětí a miminek je zcela predikovatelné, že? A pokud matka neodhadne chování, pojďme ji hodit do škatulky „neschopná“.

  2. Dítě by mělo být schopné jíst na takové úrovni, jak se v lepším podniku očekává. Měli byste vědět, že boty ani zbytky jídel na rukou vašeho dítěte na látkovou sedačku nepatří. – Vědí majitelé podniku, případně autoři těchto „pravidel“, že dítě ještě nejspíš nezná dopodrobna etiketu Ladislava Špačka, a tak je pro něj příbor ještě stále velmi náročným nástrojem na ovládání?

  3. Může se stát, že dítě neohlídáte a provede něco neočekávaného. V tu chvíli je namístě omluva a nabídka nápravy, popřípadě zaplacení škody. – Tady snad ani není co dodat. Jste matka, máte dítě, pojďme vás odsoudit – třeba tím, že zaplatíte pokutu a příště už si nebudete moct u nás dát omeletu po francouzsku.

Tímto posledním bodem se tak dostávám k druhému, ještě palčivějšímu problému – a to je další stigmatizace matek. Je velmi vysilující pozorovat, že ani v roce 2023 není společnost schopná kompletně respektovat matky a jejich úlohu nejen v domácnosti, ale třeba právě i ve veřejných podnicích. Na jedné straně stačí překročit hranici 25 let a už se na vás ze všech stran sypou tlaky, že byste měla co nejdříve založit rodinu a stát se matkou. Pokud se jí (zatím) stát nechcete, máte zaděláno na problém. Pokud se jí ale stanete, stejně nebudete vítězem. Spíše naopak.

Nemusím zde snad ani vypisovat veškeré problémy, kterými je role ženy-matky opředena: vypadnutí z kariérního koloběhu, druhá, neplacená směna spočívající v péči o domov a rodinu i třeba minimum času schovaného sama pro sebe. Teď se zjevně zdá, že je špatné i to, že chce matka jednou za čas vypadnout z pracovního kolotoče a – nedej bože – vyrazí do podniku na nábřeží Vltavy dát si kávu, croissant a vejce Benedikt. To už si totiž dovolila opravdu moc.

Je jasné, když jste se k tak zásadnímu upozornění odhodlali, že musela být situace s matkami, které si nevšímají svých děcek, v botách tancujících po sedačkách, ukřičených, lezoucích po zádech vedlejších hostů, neúnosná. Klábosející matky, které spolu řeší nesmrtelnost chrousta nebo čučí na insta, a nezasáhnou. Navíc mám představivost a přesně vidím tu maminu u latté, která za 70 Kč tam stráví 3 hodiny, a díky příslušenství její zábor omezí 1/3 celkového prostoru. Netuším, co je to za dobu, ale dítě prostě do určitého věku do kavárny nebo restaurace nepatří. Klienti mají rádi opravdu svůj klid, obzvlášť v kavárnách. Pár let zpátky by žádné biomatky s ratolestí lézt do kaváren nenapadlo,“ napsal v úterý Google recenzi jakýsi pan Mára, který prostor hodnocení spíše než k chvále bistra využil jen k další vlně hejtů na matky a vylití si vlastní frustrace.

Kdyby tento text pan Mára četl (což naprosto pochybuji), vzkázala bych mu tedy toto: Milý pane Máro, ona matka třeba občas i tím Instagramem potřebuje scrollovat nebo – jak vy říkáte – si ráda poklábosí, když se jí poštěstí a má možnost na chvíli vypadnout od nekonečného koloběhu praní prádla, uspávání dítěte, kojení a vaření večeře pro váš hladový žaludek. Ono by jí totiž taky brzy mohlo z té rutiny a náročnosti péče, za kterou ona na rozdíl od muže nikdy nebude ani pochválena, natož třeba finančně oceněna, brzy přeskočit. Místo toho byste mohl stejně jako další spousta mužů a žen v této společnosti konečně přestat matky urážet, dávat jim nálepku „druhé kvality“, kvůli které by ideálně neměly vytáhnout po několik let paty z domova, ponižovat je na úroveň neschopných „mamin“, co jen vysedávají v kavárnách a ze všeho nejraději jsou, když jejich dítě přepadne nezastavitelný pláč, vzdor nebo mu prostě vypadne vidlička z ruky, protože jeho motorika ještě není na takové úrovni jako ta vaše. A pokud by vás ani toto nepřesvědčilo, můžete si zkusit jednu takovou klábosící instagramovou vycházku s dítětem na latté za 70 korun sám. Jen si prosím vyberte jiný podnik, než kterému jste v Google hodnocení dal oněch pět hvězd. Po jedné návštěvě byste totiž nejspíš musel přehodnotit svůj názor.