Program festivalu KoresponDance je nabitý a tanečníci se připravují. My jsme některé z nich vyzpovídali. Co chystají? A co znamená tanec a festival pro jeho zakladatelku hraběnku Marii Kinsky? Je život tanečníka náročný? A kde bere inspiraci?

Marie Kinsky, tanečnice, choreografka a ředitelka festivalu KoresponDance

Tanec ve vašem životě hraje velkou roli. Prozraďte klíčové „taneční“ momenty?

Zásadních momentů je tolik, že je těžké některé vybrat. Teď mám v hlavě projekt, který jsme produkovali pro festival KoresponDance. V programu jsme měli úžasnou skupinu z Mexika, Foco alAire. Požádali jsme je, aby část jednoho jejich představení adaptovali pro skupinu dvaceti dam nad 65 let. Byla jsem nadšená z toho, jak spolu během tvůrčí práce ty naše dámy a mexičtí tanečníci komunikovali, i když nemluvili stejným jazykem. A jsou spolu v kontaktu dodnes, i když už jsou to tři roky. A co mě hodně potěšilo, bylo jejich představení na zámeckém nádvoří, které mělo velkou sílu. Na závěr všichni stáli a tleskali a v médiích byla spousta ohlasů. Naše dámy se staly ambasadorkami festivalu v regionu, a když mexická velvyslankyně navštívila Vysočinu, byly opravdu hrdé.

Ředitelka festivalu KoresponDance Marie Kinsky

Jak moc je v Čechách tanec populární? Mají Češi o tanec, taneční představení a festivaly zájem?

Znáte Čecha, který má po maturitě a nemluví o tanečních, které absolvoval? V sezóně je tolik plesů, tanec je součástí vašeho společenského života. Ve Francii, pokud chcete tancovat jinak než v klubech, musíte si počkat na nějakou svatbu nebo silvestra. Jinak jsem pozitivně překvapená, když vidím, kolik lidí na Vysočině má zájem o taneční festival. Zájem musíme samozřejmě vzbudit, ale každý rok je lidí, kteří mají touhu setkat se s tancem, víc. A vytváří na festivalu nezapomenutelnou atmosféru.

Baletka, tanečnice a choreografka Marie Kinsky

Jak vznikla myšlenka vytvořit festival KoresponDance? A na co se můžeme letos těšit?

Festival vznikl v rámci evropského projektu, který jsme organizovali, a už nám zůstal. A když jsme s manželem otevřeli zámek ve Žďáře nad Sázavou nejenom lidem, ale také kultuře, první krok, který jsme udělali, byl ten, že jsme sem přesunuli KoresponDance z Prahy. Bylo to v roce 2013. Musím říct, že teprve ten rok festival opravdu začal psát svou historii.

Letos, i když je pořád covidová situace, festival má pořád stejné cíle. V mezinárodním programu uvidíte nový cirkus z Anglie a Španělska plný energie a humoru, kouzelné pohybové divadlo z Dánska a nebo tanec na vodě, se kterým přijede skvělý umělec z Berlína. Představí se také úžasní čeští umělci z oblasti současného tance i street dance, na který letos klademe velký důraz. Máme i projekt s místními, který konfrontuje barokní hudbu s hip hopem. Moc se na to těším. Také letos chceme, aby si mohlo co nejvíce lidí zatancovat, takže máme 12 workshopů. Všechno bude v krásných zahradách, 24. června v Praze na zahradě karlínské Invalidovny a v červenci pak v zámeckých zahradách.

Tanečník a ilustrátor Kristián Mensa – Kriss

Jaká cesta vedla k tomu, že se z vás stal profesionální tanečník?

Tanec byla vždycky moje vášeň. Netančil jsem proto, že by rodiče chtěli, abych měl nějaký koníček, nebo že je to cool, věděl jsem, že chci každý den trénovat a že každý trénink mi něco přinese a budu se po něm cítit líp. Nejdůležitější je být konzistentní nejen v tréninku. Neříkám, aby byl člověk každý den v tělocvičně a posiloval, ale znamená to, aby poslouchal taneční hudbu, studoval videa ostatních tanečníků. Nechodit na tréninky jednou týdně na hodinu, ale opravdu se do toho ponořit. Osobně si myslím, že jsem se tancem obklopil na 100 procent.

Tanečník a ilustrátor Kriss

Když se dívám, jak tančíte, někdy je až neuvěřitelné, co se svým tělem dokážete. Jak moc trénujete?

Než jsem začal tancovat, věnoval jsem se fotbalu a tenisu. Myslím, že například fotbal mi hodně pomohl. Byl jsem brankář, takže jsem musel často skákat, a tak jsem si zvykl padat a ležet na zemi, což mi pak pomohlo i v tanci. Rozhodně netvrdím, že trénuji jako olympijský atlet, ale trénuji třeba třikrát týdně s tím, že to prokládám během, jízdou na bruslích anebo třeba jenom chůzí venku, což je taky důležité. Na druhou stranu je při takovém vytížení důležitá regenerace, a tak se snažím dávat odpočinku tolik, co dávám tréninku.

Na konci června vždy pořádáte taneční battle, která je i součástí festivalu KoresponDance. Můžete nám říct, co to vlastně battle v tanci je?

Battle v angličtině znamená bitvu, ale tak se tomu v češtině neříká. Je to v podstatě taneční soutěž, taneční událost, kdy je buď jeden tanečník proti druhému, dva tanečníci proti dvěma, nebo třeba skupina proti skupině. Je to také příležitost, kdy si mohou tanečníci vzájemně ukázat, co dokážou, a sdílet svůj tanec. Další neméně důležitá součást battle je DJ, který hraje hudbu. Hodně lidí se ptá, jestli tanečníci znají písničky, které se hrají na battle. Pravdou je, že neznají a všechno je založené na improvizaci. Dalším velmi důležitým prvkem battle jsou porotci, kteří po každém battle rozhodují, kteří z tanečníků postoupí dál. Jedná se o umění, a tak je často názor porotců velmi subjektivní, každý porotce hodnotí jinak. Někdo se dívá na techniku, jiný na kreativitu nebo soužití s hudbou, každý battle je unikátní a má úplně jiný výsledek.

Battle není o soutěži, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to o tom, že se tanečníci potkají a na začátku nebo na konci akce jsou takzvané jamování (improvizace náhodného seskupení hudebníků), což znamená, že se tanečníci postaví do kruhu, jeden je vždy uvnitř a tančí. Tímto způsobem spolu sdílí tanec, takže i když se může zdát, že battle je plná soutěživosti, na konci je to jen o tom, aby se tanečníci potkali a zatancovali si společně.

Eva Urbanová, slovenská tanečnice a choreografka

Jak byste popsala vztah Eva Urbanová a tanec?

Pohybem jsem byla posedlá od malička. Po pár letech tance na základní umělecké škole jsem se v sedmi letech začala věnovat moderní gymnastice. Bylo to sedm let velké dřiny. Každý den po škole jsem strávila tři hodiny v tělocvičně pod přísným dohledem trenérek. Toto období mě ovlivnilo pozitivně, ale i negativně. Gymnastika mě naučila, že k dosažení vytouženého cíle je potřeba hodně úsilí. V procesu tvorby mě to drží dodnes. Později, když jsem se začala věnovat současnému tanci, jsem ale pochopila, že kondice psychiky výrazně ovlivňuje fyzický stav, a tedy i výkon sportovce či tanečníka. Dnes nepochybuji o tom, že každého vysněného cíle lze dosáhnout i bez drilu spojeného se zmíněným nátlakem.

Každý hledá v tanci něco jiného. U mě je to radost, kterou mi přináší, a možnost svobody a vyjádření se. To, co nedokážeme povědět slovy, je možné sdělit přes umění, a tedy i skrz tanec a vyjádřit se i beze slov.

Jak se musí starat tanečnice o své tělo a duši?

V dnešní době, a platí to i pro uměleckou sféru, je podle mě velmi důležité nepřepracovat se. Sama jsem v posledním ročníku mého studia na HAMU na vlastní kůži zažila syndrom vyhoření. Ve snaze dělat co nejvíc projektů, které jsem považovala za dveře k profesionální kariéře, jsem úplně zapomněla na sebe samu – na své limity: Kolik hodin denně jsem schopná tancovat, kolik hodin věnovat tvorbě, kolik tanečníků v projektu dovedu jako choreografka bez problému zvládnout. Stejně tak si myslím, že není důležité, kolik hodin denně tanečník tancuje, ale jaký trénink praktikuje. Ze všech tanečních technik a somatických metod, s nimiž jsem se seznámila, jsem si nejvíc oblíbila Gagu, Feldenkraisovu metodu a jógu.

Tanečnice a choreografka Eva Urbanová

Vaše představení The Essence získalo ocenění na prestižním festivalu Solo-Tanz-Theater Festival Stuttgart 2021 a my ho můžeme vidět v Praze během festivalu KoresponDance. Na co se můžeme těšit?

Protože Solo-Tanz-Theatre se kvůli pandemii muselo uskutečnit on-line, uvidíte na KoresponDance živou premiéru představení The Essence. Uskuteční se v exteriérech Studia Alta v Invalidovně, a proto bude sólo na tento prostor z části přetvořeno, a jak píšu v popisu choreografie, moje esence se střetne s esencí Invalidovny a esencí hudby, vytvořenou hudebníkem Ondrou Mikolou a.k.a. Aid Kidem. Už teď se na festival moc těším.

Pět pohybových aktivit na doma, když nemáte ráda cvičení. Zkuste je!

Lifestyle

Jak si dobít baterky? Je čas se zas věnovat sobě a kašlat na dokonalost

Motivace a kariéra