Málokteré město na světě má takový zvuk jako New York. Jedna z věcí, která mě na tomhle místě baví, je, že na Wikipedii existuje celá stránka s jeho přezdívkami – Nicknames of New York. Také si ho skoro celý můžete prohlédnout jen sledováním filmů a seriálů. A kafe se tady pije po galonech. Co všechno zde vidět, ochutnat a zažít?
New York, a vlastně celé Spojené státy americké, jsou asi jedna z posledních destinací, kam jsem kdy chtěla jet. Jsem srdcem i duší Evropanka, a pokud z měst a památek nesálá trocha zatuchliny a nehrozí, že mi každou chvíli spadnou na hlavu, tak mě jen těžko osloví. Náhody ale umí být vtipné, a tak žiju život s člověkem, který ve Státech tráví mnoho času a který se rozhodl, že si to tam zamiluju. Jde na to přes jídlo a umění; jistou a ne zrovna zanedbatelnou šanci úspěchu tak má.
TIP NA VIDEO: Prohlédněte si jednu z newyorských dominant v celé kráse
V NY jsem strávila během adventu dvanáct dní a seznam míst, které jsem toužila vidět, obsahoval jen tři položky. Zato jsem ale hlasitě toužila po sněhu. Představa zasněžených ulic, vloček ve vzduchu a americké vánoční výzdoby, jak ji znám ze Sám doma, mě držela při životě celý let. Nejblíž jsem se ale ke sněhu dostala skrze fotky, co mi kamarádi posílali z Prahy. Zatímco Praha byla schovaná pod bílou peřinkou, v New Yorku nám na střídačku mrzlo a pršelo. Ve výsledku to ale vůbec nebylo na škodu. Je jedno, na kterém břehu oceánu jste, čím horší počasí, tím méně lidí v ulicích, a to je pravidlo, které platí všude. Ta tři místa, na která jsem se těšila, byla MoMa, Guggenheimovo muzeum a Veřejná knihovna.
Muzea, kam se podíváte
Když jsem byla ještě dítě, moje teta mě vzala do francouzské Provence. Putovaly jsme po stopách impresionismu a hlavně života van Gogha. Z Čech jsem tehdy odjížděla jako znuděné dítě a vrátila jsem se skoro osvícená a šíleně zamilovaná do výtvarného umění. Abych ale byla upřímná, v tom věku nebylo zas tak těžké mě nadchnout, o čemž svědčí moje předchozí posedlost upíry. Každopádně láska k upírům už se mi nevrátila, a tak dospělost věnuju obrážení muzeí a galerií. Právě Muzeum Moderního Umění v NY (MoMA)má nejen jednu z největších sbírek moderního umění na světě, ale najdete tu i nejslavnější obraz van Gogha, který ve mně tuhle lásku probudil – obraz Hvězdná noc. Bylo fajn ho vidět, ale v realitě mě mnohem víc zaujala sbírka fotografií a jiná díla od úplně jiných autorů.
Guggenheimovo muzeum jsem chtěla vidět hlavě kvůli stavbě samotné, protože mám nezdravou obsesi filmem Rande v Římě, jehož část se v tomhle muzeu odehrává. Z hlavní expozice mě nezaujalo nic, ale velkou část prostoru tady věnují dočasným výstavám a my měli to obrovské štěstí, že zrovna vystavoval Nick Cave, jeden z nejgeniálnějších umělců současnosti.
Poslední z míst, která jsem prostě musela navštívit, byla Veřejná knihovna. Jsem dítě devadesátek a všechno, co vím o mužích, vím ze Sexu ve městě. Jak bych proboha mohla vynechat místo, kde si Carrie málem vzala pana Božského?
V NY jsme se také potkaly s kamarádkou, která vyslovila velké přání, navštívit Přírodovědné muzeum. Ještěže tak, protože sama bych tam nevyrazila, a to by byla velká škoda! Najdete tu velkou expozici o vesmíru, spoustu vycpaných zvířat, což nevím, jestli se mi líbí, kostry a modely dinosaurů a spoustu dalších věcí. Nejvíc se mi líbila sbírka minerálů a meteoritů. Mimochodem, jeden z nich váží 31 tun, což je tolik, že podpěrné sloupky, které ho drží, musí vést skrze podlahu budovy až do skalnatého podloží města.
Využívání MHD se nevyhnete, naštěstí ale existuje spousta způsobů, jak si to zpříjemnit. V porovnání s Prahou je metro drahé, ale to je všude. V NY je systém tap&go, takže vám stačí kreditka, kterou si pípnete u turniketu a jdete. Jízdenky na delší časový úsek, které by se víc vyplatily, nemají, ale každý týden platíte jen prvních dvanáct jízdenek a všechny další jsou zadarmo. Kdybyste opravdu nechtěli platit, můžete přeskočit turnikety nebo projít únikovým východem, když poblíž nejsou policisté; tak to místní často dělají. Legální to není, levné ano. Kromě metra ale můžete využít i systém městských trajektů. Jsou sice dražší, ale když si koupíte více lístků najednou, tak se na cenu metra dostanete. Ve městě se můžete projet i lanovkou – je to první visutá příměstská tramvaj v Severní Americe a spojuje Roosevelt Island a Manhattan.
Jak se pohybovat v New Yorku?
New York a moje top místa
Když jsem si zpětně procházela tipy na místa, která v NY rozhodně neminout, ujistila jsem se, že jsem navštívila všechno, co mě zajímalo, a ještě o dost víc. Ostatně to jsem tušila už podle konstantní bolesti nohou, která trvala ještě po přistání v Praze. Základní tipy si zvládnete vygooglit za pár minut, tak je vynechám, a zaměřím se spíš na moje srdcovky. Ono se to beztak bude protínat.
První příčku mých srdcovek obsadil Coney Island a Brighton Beach. Vyrazili jsme tam během slunečného a mrazivého víkendu a byla to naprostá pecka. V této oblasti je silné zastoupení ruské menšiny a vážně – nebýt na stožárech americké vlajky, váhala bych, jestli nejsem v Oděse. Ledový oceán, řezavý vítr, hned dvě restaurace Tatiana a spousta staroušků v kožichu a s ušankami na hlavách tuhle atmosféru skvěle dokreslovala.
Coney Island je už přes sto let takové hřiště NY. Svou největší slávu zažil na začátku 20. století, kdy tu zábavní parky a obskurní hotely rostly jako houby po dešti. Historie tohohle místa se ale neskládá jen z večírků a cukrové vaty, má i temnější historii. Třeba v roce 1903 tu Edison elektrickým proudem zabil slonici Topsy, což byla tehdy velká událost, a v roce 1916 tu zas byla založena první franšíza Nathan's Famous. Tam údajně vznikly první newyorské hotdogy. Vypadá to ale, že Nathan ukradl nápad svému exšéfovi a jen se na tom přiživil. Každopádně procházet se těmi obřími prázdnými ulicemi a navíc v zimě, je strašně zvláštní pocit.
Vidět Chinatown a zemřít (na přejedení). Tohle přísloví by mělo zlidovět. Chinatown si mě naprosto získal. Zlí jazykové tvrdí, že je to jen kvůli jídlu, ale ve skutečnosti mě tam nadchlo mnohem víc věcí. Lampiony v ulicích, rybí trhy na každém rohu, tapiokové čaje, kouzelné čínské babičky, které se zjevovaly zničehonic a nabízely přesně ty blbosti, které jsem nechtěla, ale potřebovala, a taky vůně pizzy ze sousední Little Italy. Navíc vážně miluju obchody, kde si můžete koupit všechno od instantní polévky, přes horské kolo až po živého papouška nebo vanu.
New York a jídlo
Jídlo je velké téma mého života, a tak je asi jasné, že nové země poznávám v restauracích a u pouličních stánků. V NY jsem neochutnala ani jedno špatné jídlo, stačí sledovat recenze na Googlu a budete spokojení. Naprosto skvělá je místní rozmanitost, a to tedy nejen co se jídla týče. Díky kulturní diverzitě si můžete dát fakt cokoli chcete. Hodně se mi líbí koncept 1 dolar pizza – obří plátek pizzy za dolar a na stojáka, o nutričních hodnotách ovšem pomlčíme. Nám se dařilo najíst asi do 10 dolarů na osobu a jídlo. Obecně je ale úspěch se dobře najíst pod 15 dolarů. Vařili jsme si i v bytě, což znamenalo nákupy v supermarketu a na trzích, což je moje další oblíbená disciplína. Právě v supermarketu jsem dostala svůj první kulturní šok – při pohledu na nekonečné množství čerstvého ovoce a zeleniny a vlastně úplně všeho, jsem začala váhat, jestli není má domovská Praha se svými poloprázdnými obchody spíš v někde Africe než v Evropě.
Jen deset minut pěšky od Washinghton Square parku je kouzelný obchůdek, kde jsem málem nechala všechny dolary i s ledvinou. Housing Works Bookstore je kouzelné knihkupectví s malou kavárničkou a skvělým výběrem knih a desek. Sto procent jejich výdělku putuje na pomoc newyorským bezdomovcům a HIV pozitivním lidem. Pokud tam zavítáte, skočte si rovnou i do secondhandu vedle, spadá pod stejnou organizaci a má báječný výběr stylových kousků. A protože jsme s klukem velcí fanoušci sekáčů a blešáků, tak jsme zbytek dne strávili v East Village, kde je podobných míst přehršel. O tom, že byl lov skutečně úspešný, svědčí nejlépe, že jsem si na cestu domů musela přikoupit odbavené zavazadlo.
Ještě se ale chci vrátit k Washinghton Square parku. Původně jsme tudy měli jen projít, ale to místo a hlavně zdejší osazenstvo mě tak zaujalo, že jsem jen stála a koukala. Těžko se to popisuje slovy, ale zkuste si představit, že sedíte v parku, všude kolem běhají desítky obřích macatých veverek a vedle vás na lavičce sedí člověk kompletně oblečený v neonově zeleném latexu (včetně obličeje a bot). Máte? Tak dál. Na rantlu fontány pózují psi, zatímco si je jejich majitelé i cizí lidi fotí, pár metrů od vás má nějaký kluk stánek, ze kterého prodává kolemjdoucích marihuanu, kolem toho stánku se postupně srocují lidé a začínají tancovat. Vy tam stojíte, nestíháte pobírat, co se sakra děje, a tak nějak očekáváte, že zpoza stromu vybafnou měšťáci a začnou rozdávat pokuty. A přesně v ten moment se přiřítí další aktér. Kluk v zářivě barevné čepici, rozbaluje si bicí a začíná fakt dobrá párty. Je úterý dvě odpoledne. To, že prší, nikomu nevadí.
Když si někde kupujete kafe/jídlo/nebo klidně jen pečivo v pekárně, stačí požádat o sklenku vody a dostanete ji zadarmo. Teoreticky ani nic kupovat nemusíte, ale to jsem nezkoušela. To samé platí i v restauracích, voda je automaticky zadarmo. Ne každý tohle ví a přitom je to skvělý prostor pro ušetření pár dolarů denně. A v NY je každý dolar navíc dobrý, věřte mi.
Jak je to v New Yorku s vodou?
Netrvalo to dlouho a Manhattan a jeho ruch se mi tak přejedl, že jsem si vůbec nedokázala představit další hodinu mezi lidmi. A to byl ideální den na procházku po Roosevelt Islandu. Bydleli jsme na kraji Queensu v Astorii, a tak jsme po chvíli došli k mostu Queensboro. Roosevelt Island má vážně zajímavou historii, která se táhne až do 17. století. V průběhu časů na ostrově vznikaly a zase zanikaly nejrůznější budovy, jejichž zbytky si tam stále můžete prohlédnout. Ostrov se za svou historii stal (často nedobrovolně) domovem mnoha lidí; kromě věznice s vlastní nemocnicí tu jeden čas byl i blázinec nebo nemocnice pro nakažené neštovicemi. Tyto doby už jsou pryč a jediná nemocnice, na kterou jsem tam narazila, byla pro kočky. Na cípu ostrova je pak velký památník, ze kterého je krásný výhled na Manhattan včele se sídlem OSN. Často se tu pořádají i různé výstavy, my jsme zrovna viděli díla íránských žen, která upozorňovala na zvěrstva a demonstrace, které v Íránu probíhají.
Místa, co jsem navštívila, a v tipech jsem je nenašla
Mám to štěstí, že můžu pracovat na dálku, a tak jsem si trochu práce vezla s sebou. Původně jsem se chystala pracovat po kavárnách, ale dostala jsem příležitost využít sdílené kanceláře WeWork. Musím říct, že pracovat v mrakodrapu asi dvě ulice od Světového obchodního centra je hodně fajn pocit. Takový výhled bych jako pracovní benefit brala hned. Další místo, co jsem nečekala že navštívím, ale nakonec jsem tam byla celý večer, byl Český dům, kde se sdružuje česká komunita. Ten večer zrovna probíhala šestiminutová výzva, kdy měl každý řečník během šesti minut představit, jak se do NY dostal, co tam dělá a v čem je jeho úspěch. Povídat si s lidmi se stejným kulturním pozadím, kteří ale dlouho žijí jinde a mají tak na dané místo úplně jiný náhled než krátkodobý návštěvník, je vždycky přínosné a obohacující. Byť o New Yorku mluvili všichni hezky a nadšeně, já už jsem se moc těšila domů.
Momentky z New Yorku najdete v galerii.
