Pokud chcete poslední střípky léta proměnit ve skutečný zážitek, dejte vale obvyklým západním destinacím. Možná že se vám netrefím do vkusu, ale jedno je jisté. Varna sice nepatří mezi prvoplánové krásky, ze kterých se vám zastaví dech, jakmile vystoupíte z letadla, ale o to intenzivněji se vám vpije pod kůži, když odhalíte její podmanivé kouzlo.
O Varně, největším bulharském městě černomořského pobřeží, můžete mít tisíce představ. Ale i když si nabiflujete všechny existující průvodce a vyslechnete dojmy lidí, kteří ji navštívili před vámi, pravda, že zkušenost je nepřenositelná, tu platí víc než kdekoliv jinde. Varna, to je totiž především neopakovatelná atmosféra.
TIP NA VIDEO: Potřebujete víc důvodů, proč vyrazit do Bulharska? Podívejte se na video!
Mé první seznámení s Varnou proběhlo na autobusovém nádraží. Cestovala jsem sem totiž pozemní cestou z Rumunska, a tak jsem se už dopředu těšila, jak si protáhnu nohy na vyhlášené pobřežní promenádě nebo v rozlehlém Primorském parku, kterému dal koncem devatenáctého století podobu český zahradní architekt Antonín Jan Novák.
Dříve než jsem měla tu čest seznámit se s oběma působivými místy, bylo nezbytné přijmout na milost nekonečná šedivá sídliště, polikliniky, zrezivělé houpačky, oranžové telefonní budky a odpadkové koše, které mě na jednu stranu vracely do dětství (anebo k filmům a fotografiím, u kterých se čas od času dojímají moji rodiče) a na stranu druhou mě uváděly do deprese. Časová smyčka, která tohle místo zakonzervovala někde na sklonku osmdesátých let, se mě intenzivně zmocnila a já se nechala unášet na její prapodivné retro vlně.
Západ slunce na východě
Utřídit si myšlenky po několika hodinách pobytu v tomhle městě je takřka nemožné. I když nejste fanoušky monumentálního sochařství z dob normalizace, zámkové dlažby nebo polyuretanových aplikací na plotech a v oknech, nemusíte se bát estetické mrtvice. Široké ulice, vzdušná náměstí a vzrostlé stromy, které směle zaclánějí i výhledy z nejvyšších oken činžáků, uchlácholí i útlocitnou duši hledající jemnou krásu.
„Lidé jsou tu možná trochu zvláštní, ale mají smysl pro pořádek a vkus na pivo,“ řekla mi právě u piva Dorka, která na místní univerzitě vystudovala bohemistiku a několik semestrů strávila i v Praze. „Miluju vaši Plzeň, ale náš Glarus také není nejhorší,“ dodala. Vzhledem k tomu, že je město doslova prošpikováno automaty na kávu a rychlým občerstvením, které zpravidla nabízí čtvrtku falešné pizzy na kynutém těstě za patnáct korun, měla jsem o místní gastronomii poměrně zkreslené představy.
Jaké ale bylo moje překvapení, když nás místní lingvistka vzala do Avery Beers v ulici Arhimandrit Filaret! Pokud si potrpíte na řemeslná piva, tuhle zastávku si rozhodně nenechte ujít. Seženete tu desítky vzorků belgických, britských, německých, bulharských i českých piv a také skvělé fairtradové kafe. To vše v přátelské atmosféře podniku, který by se bez problému uživil i na pražské Letné. O večeři v místním podniku Kaštata nemluvě: lepší šopák a rybí polévku jsem snad nikdy nejedla.
Zábava pro všechny
Ačkoliv tu hlavní sezóna vrcholí v červenci, kdy se Varna stane dějištěm mnoha hudebních festivalů a Černé moře se prohřeje na přijatelnou teplotu, chybu rozhodně neuděláte, když si sem letenku pořídíte hned na jaře nebo právě teď, s blížícím se podzimem. Mimo hlavní sezónu totiž můžete atmosféru města nasát opravdu z plných plic, a navíc za velice příjemnou, poloviční cenu.
Zarezervujte si apartmá přímo v centru a až si projdete nádherný osmikilometrový park, prohlédnete si velkolepé římské lázně i monumentální katedrálu, vyrazte prozkoumat okolí. Nedaleká delta řeky Kamčiji je rájem pro všechny bloumavé objevitele, nudisty i zapálené ornitology. Panenské pláže a přírodní rezervace podél řeky vlévající se do moře jsou jen úvodem k úchvatné chatařské kolonii plné bizarních „souboudí“ slepených ze všeho možného i nemožného.
Autobusy jsou tu levné a fungují podobně jako taxíky. Prostě si na ně mávnete a řeknete, kam chcete odvézt. Několikrát se nám podařilo zastavit si i osobní auto, ale vzhledem k tomu, že autostop je tu poměrně běžnou záležitostí, i tento omyl obvykle končil úspěchem.
Růžový punc
Sádrové magnety, obrázky pravoslavných ikon a náramky ve Varně vyměňte za praktičtější suvenýry a přivezte svým blízkým růžové mýdlo nebo krém. Věděli jste, že naBulharsko připadá až 70 % veškeré světové výroby růžového oleje? Není náhoda, že bulharská olejnatá růže (Rosa damascena) je jedním z hlavních symbolů země. Na hlavním náměstí se to obchody s přírodní lokální kosmetikou jen hemží a vzhledem k tomu, že stejné kosmetické produkty najdete i pod koupelnovými zrcadly místních dam a slečen, které by svou vitalitu mohly prodávat po kilech, to rozhodně nebude zbytečná investice.
