Francouzská riviéra láká návštěvníky na romantickou atmosféru, světové kulturní a sportovní akce i na nádherné koupání v azurovém moři. Co všechno na jihu Francie zažít? Na konci května jsem se tam vydala na týdenní okružní cestu, z níž vám právě přináším osobní report, poznatky i praktické tipy.
Co se vám vybaví, když se řekne Provence? Obrovské lány levandulového pole? Po mnoho let jsem měla v hlavě stejnou představu, a když jsem na konci května zavírala kufr a mířila na letiště, nemohla jsem se dočkat, až svého manžela budu trýznit tím, aby mě stopadesátkrát vyfotil mezi všemi těmi drobnými voňavými fialovými květy. Vždyť co jiného v Provence dělat? Levandule a provensálské bylinky tu budou vonět na každém kroku. A pak přišlo probuzení do reality.
TIP NA VIDEO: Baví vás Středomoří? V tom případě vyražte do Katalánska
Přiznám se vám na rovinu – do Provence jsme vyrazili na poslední chvíli a kvůli vlastní lenosti a nechuti cokoliv zařizovat jeli s průvodkyní, která nám hned první den ráno oznámila, že na levanduli je ještě moc brzy a že rozhodně žádná fialová políčka nelze očekávat. Prohlásila to ovšem stylem, jako kdyby levandule vůbec nebyla nejdůležitější součástí jižní Francie, podle které si o Azurovém pobřeží vytváříme obrázek už takových let. Co teď budeme dělat? To jsme celou dobu žili v bludu?
Po týdnu ve Francii mohu s klidem v duši prohlásit, že levandule skutečně není to hlavní, co činí tento region tak krásným. Navíc, fialová pole jsou zde prý na velkém ústupu a dlouhatánské lány byste tu skutečně hledali jen marně – a to i v období rozkvětu, které začíná na konci května a končí na začátku července.
Co tedy v jižní Francii vidět? Kam zajet? Kde se nejlépe vykoupat? Kde si dát francouzskou cibulačku? A domluvíte se tu, když neumíte francouzsky?
Cesta po pobřeží do Marseille
Naše cesta započala v deštivé Nice, kam jsme doletěli v noci z neděle na pondělí pravidelnou linkou ČSA. Na žádné rozkoukání však nebyl čas, neboť jsme dorazili pozdě večer a ráno nás čekal brzký výjezd do skoro 200 km vzdálené Marseille. Toto slavné přístavní město se údajně řadí mezi nejnebezpečnější ve Francii, nenechte se ale těmito výstrahami jakkoliv odradit. Jako každá větší metropole má i Marseille své zapovězené zóny a ušpiněné uličky, jakékoliv nebezpečí se ale turistů pohybujících se hlavně v centru nikterak netýká.
Za procházku rozhodně stojí celý přístav i jeho okolí. Ráno zde můžete obhlédnout rybí trh, který zavírá okolo oběda, a po něm si rovnou koupit lístky na loď a vyjet na nedaleký ostrov s pevností If, do níž Alexandre Dumas zasadil děj svého díla Hrabě Monte Christo. Na ostrově si zároveň můžete dát v jediné místní restauraci dobrý oběd, palačinku, kávu a víno. Až přijede loď, naskočte buď zpátky směr Marseille anebo se vydejte o zastávku dál na ostrov Frioul, kde na vás čekají skvělé pláže a koupání v moři.
Na závěr dne můžete v přístavu ještě skočit na místní turistický vláček, který vás vyveze na kopec po levé straně přístavu, na němž trůní hlavní dominanta města – románsko-byzantská bazilika Notre Dame de la Garde. Samozřejmě se ale k ní dá dostat také pěšky – společnost vám budou dělat roztomilé uličky plné kaváren a bister, které navštěvují místní.
Hlavní lákadlo Provence – kamenná městečka plná umělců
Říká se, že Provence symbolizují tři barvy. A jak už možná z úvodu článku tušíte, fialová se mezi ně neřadí. Naopak je to modrá jako zdejší moře a po 300 dní v roce slunečná obloha, žlutá jakožto barva kamene a malých domků ve vesnicích a městech a zelená, odstín přírody, která je všudypřítomná.
Slavná města – ať už jsou to zmíněné Marseille, Nice nebo také Saint Tropez či Cannes – jsou zde samozřejmě velkým lákadlem. Mnohem poetičtější a romantičtější atmosféru ale zažijete, když se vypravíte do menších městeček a vesnic. My jako první poznali přístavní Cassis, do něhož nás svezl (opět) vláček – v městečku totiž platí přísný zákaz vjezdu autobusů. V maličkém přístavu, jenž sousedí s oblázkovou pláží, jsme si dali ranní zmrzlinu a na hodinu se mlčky posadili na pláž, která se velmi pomalu plnila místními plavci a nadšenci do pozdně jarního opalování.
Když se podíváte po jihofrancouzských průvodcích, určitě vás nemine zmínka o historickém kamenném městečku Éze trůnícím na kopci. Z fotek vypadá skvostně, ale po příjezdu vás nebude čekat nic jiného než turisty přeplněný skanzen, kde i za výhled z vršku na okolí a moře musíte zaplatit 7 eur. Přitom obdobnou atmosféru i architekturu zažijete v mnohem méně vytíženém Saint-Paul-de-Vence nedaleko Nice, kde mimo jiné sídlí jedna z místních rodinných parfumérií Godet, která se pyšní nejenom nádhernými flakóny, ale také kvalitními vůněmi. Z městečka je to navíc kousek do podobně nazvané obce Vence, v níž stojí za návštěvu růžencová kaple, kterou coby vyjádření díků za péči vytvořil pro místní jeptišky slavný výtvarník Henri Matisse.
Pokud vás umělecký duch provensálských vesniček okouzlí, dojeďte také do květinami osázené obce Biot, která je plná uměleckých ateliérů. A rozhodně nevynechejte ani městečko Gourdon, trůnící na vysokém skalnatém kopci – ne nadarmo se mu přezdívá „město na bidýlku“. Zde si můžete dát skvělý oběd s výhledem na přímořské Alpy anebo zmrzlinu netradičních příchutí – v nabídce najdete levanduli, fialky, verbenu, pomerančový květ i třeba rozmarýn.
A pokud vás Gourdon naladí a vy zatoužíte po ještě surovější přírodě, udělejte si okružní cestu okolo přírodního úkazu Grand canyon du Verdon a na závěr se vykoupejte v tyrkysovém jezeře Lac de Sainte Croix, kde navíc můžete přespat v místním kempu a vyrazit na vodu buď na šlapadle nebo na paddle boardu.
Je libo filmový festival v Cannes nebo formule v Monaku?
Aniž bychom to jakkoliv plánovali, na Azurové pobřeží jsme dorazili přesně v týden, kdy se zde konaly dvě světové akce – zatímco v Cannes probíhal po celou dobu filmový festival, v Monaku se chystala slavná formulová Grand Prix.
Když jsme tedy přijeli jak do Cannes, tak do Monaka, museli jsme se popasovat s výrazným dopravním omezením i faktem, že některé části (zejména v Monaku) byly veřejnosti nepřístupné. Zatímco na filmovém festivalu jsme se nakonec dostali až ke slavnému červenému koberci, na němž se jen pár hodin poté uskutečnila premiéra nového snímku Asteroid City od Wese Andersona, v Monaku jsme měli přístup pouze na skálu, na níž sídlí palác, katedrála (v níž spočívá i zesnulá Grace Kelly) a Oceánografické muzeum, které nejen kvůli akváriu s karetou stojí za návštěvu. Monako pro mne osobně ale bylo poměrně velkým zklamáním – hustě osídlená mikro oblast, kde se staví do překotné výšky a developeři se nebojí „ukrajovat“ ani z moře kvůli stavbě nových domů. Pro mne je něco takového definicí neakceptovatelné situace, kde peníze na plné čáře vítězí nad životním prostředím. Nicméně proti gustu…
Monako ovšem není jediným lákadlem pro bohaté a mocné. Obdobný snob vibe jsem cítila i v SaintTropez, které je nejen městem slavných filmových četníků. Je to totiž také místo přeplněné lidmi, štiplavými zápachy z vedle sebe nasázených restaurací a horkem. U moře se většinou setkáte s tím, že i navzdory velkému teplu vás svlaží jemné pofukování linoucí se po hladině. V Saint Tropez tohle ovšem neplatí – všudypřítomné obrovské jachty zde totiž tvoří neprostupnou bariéru dělící vodu od souše. Místo výhledu na krásnou provensálskou krajinu a pobřeží tu můžete pozorovat leda tak vířivky na zádích a skupinky přátel chystající jachtovou party. Co víc si na dovolené přát?
Trocha Itálie v Nice
Naši týdenní cestu jsme zakončili v Nice. Ve městě, které je co do počtu obyvatel srovnatelné s Brnem, to žije od rána do večera. Ráno si zajděte na místní gastronomické a květinové tržiště, které lemuje slavnou promenádou Des Anglais, která se v minulosti stala symbolem Nice jak v dobrém, tak bohužel po teroristických útocích z roku 2016 i ve velmi špatném smyslu.
Pokud vám nevadí schody a kopce, vylezte po návštěvě trhu na místní skálu tyčící se nad mořem, na níž dřív stála citadela. Teď je zde krásný park Colline du Château, v němž budete mít celou Nice doslova jako na dlani. Ze zdejších památek pak rozhodně stojí za vidění katedrála Sainte-Réparate de Nice, bazilikaNotre Dame de l’Assomption a pravoslavný kostel Saint-Nicolas de Nice.
Až vás památky omrzí, začněte se toulat v uličkách starého města, které mi architekturou a barvami velmi připomínalo Řím. Zajímavostí je, že zde Itálii ucítíte nejen z atmosféry, ale také z restaurací. Pokud totiž vyrážíte na Francouzskou riviéru, počítejte s tím, že si tu jen tak nedáte slavnou cibulačku ani kohouta na víně. Hranice jsou blíž, než si člověk myslí, a tak se připravte na velkou nálož pizzy, těstovin a samozřejmě také lanýžů. Tato francouzsko-italská fúze vás ale bude bavit!
Na výběr snímků z mých cest po Provence se podívejte do galerie.
