Jedni ji milují, druzí nenávidí. Většina se ale shodne, že po skončení jednoho dílu je něco nutí ihned překliknout na další. Emily v Paříži je zpět je přesně tím, co jsme v době dohánění restů před Vánoci potřebovali. Nebo ne?
Nevím, zda jsem to jen já, ale čekání na druhou řadu Emily v Paříži mi přišlo nekonečné. Vloni tato přemotivovaná mladá Američanka vtrhla do našich životů jako kulový blesk, a přestože mnozí nad kvalitou i zápletkou této netflixovské série kroutili hlavou, Emily Cooper v podání herečky Lily Collins se pro nás stala podzimním únikem z lockdownových útrap. Tehdy se zrodilo nové seriálové guilty pleasure.
TIP NA VIDEO: Premiéře druhé řady Emily v Paříži předcházelo uvedení nových dílů Sexu ve městě. Podívejte se, jak probíhalo natáčení!
Děj první řady byl od prvních momentů jasný. Ambiciózní marketingová specialistka se shodou náhod dostala místo své kolegyně na pozici konzultantky do pařížské agentury, která má na starost segment luxusního zboží. Emily do Paříže dorazila bez jakékoliv znalosti francouzštiny, za to s hromadou velmi diskutabilního oblečení (které měla mimochodem na starost Patricia Field, stylistka kultovního Sexu ve městě i snímku Ďábel nosí Pradu). Díly byly zatížené nespočtem předsudků o americké i francouzské kultuře a zlehčoval je snad jen pohled herce Lucase Brava, který ztvárnil Gabriela, kuchaře a majitele restaurace, který navzdory svému vztahu zakončil první sérii u Emily v posteli.
Očekávání předčila výsledek
Netflixovský seriál si nikdy nehrál na to, že by mělo jít o výrazně hloubavou podívanou. Emily se za poslední rok a dva měsíce stala zakázaným ovocem mnoha diváků, kteří v běžné konverzaci sice přiznají, že zkoukli všechny díly (někteří možná i dvakrát), ale jedním dechem dodají, že Emily nemají rádi a že je to vlastně naprosto katastrofální seriálový počin. A zase ti samí lidé se po pár měsících svěří, že se už nemohli dočkat, až před Vánoci vyjde druhá řada.
A to se právě teď stalo. Druhá série přichází s opravdu tím nejlepším načasováním; většina z nás už má totiž na letošním to-do listu jen poslední nákupy, případně balení dárků. A co se k takové činnosti nejvíce hodí? Minimálně po očku sledovat Emily a ideálně k tomu upíjet vaječný likér.
Jenže místo nadšení už po pár epizodách přichází zklamání. Spousta věcí, které jsme na Emily měli rádi (a zároveň jimi opovrhovali), jako by náhle zmizely. „Kouzlo se prostě vytratilo, ale mám za sebou teprve jeden a čtvrt dílu. S vaječňákem to jde, ale už to není jako napoprvé,“ napsala mi během premiérového dne kolegyně Ivona. A já nemohu než souhlasit.
Skutečně Emily zmoudřela?
Není pochyb, že Emily od první série vyspěla. V Paříži už je (téměř) jako doma, a to i přes stále trvající jazykovou bariéru. Zatímco v prvních dílech zastávala pozici roztomilé a roztěkané zmatkářky s citem pro sociální média i obchodní příležitosti, v druhé řadě je výrazně racionálnější. A taky nudnější.
Ihned po aférce s Gabrielem je schopna si uvědomit všechny následky. A zatímco odmítá jeden hovor od tohoto sexy kuchaře za druhým, rozhodne se, že nejlepší bude dát svého amanta zpátky dohromady s jeho bývalou přítelkyní, která je zároveň její – alespoň naoko – kamarádka. Gratulace, Emily. Tohle nemůže dopadnout dobře. A taky že nedopadne.
Do toho samozřejmě mladá Američanka musí i nadále čelit pracovním nástrahám svých kontroverzních, sexistických i konzervativních klientů, propadu v počtu followerů („Tváříš se, jako kdybys přišla o followera!“ je pro mě zatím asi nejvíce úsměvný highlight druhé řady) i náladám své pařížské šéfové Sylvie, která ve druhé řadě obhajuje pozici nejzajímavější postavy celého pořadu.
I tato postava, která je americkou optikou ztělesněním typické francouzské ženy, ovšem vyměkla. Místo stíracích hlášek přijde Sylvie klidně i na oslavu narozenin Emily a jako dárek jí dá tabatěrku se slovy: „Nikdy není pozdě začít (kouřit).“ A náhle nemá ani problém mluvit na všech schůzkách anglicky, přestože jsou kromě Emily všichni zúčastnění rodilí Francouzi. Jak milé a nečekané gesto od této ledové a sakra cool dámy…
Angličan v Paříži
Pařížské vody se tedy zjevně v roce 2021 podstatně uklidnily. Vše (včetně znovu se obnovujícího vztahu Emily s Gabrielem) má ale rozčeřit nová postava – Alfie, takzvaný Angličan v Paříži. Stejně jako vše v první řadě i tento charakter je zatěžkán národními stereotypy. Alfie žije v Londýně, miluje fotbal a pracuje v bance, kde má na starost transakce podléhající novým brexitovým regulím. Do toho nosí nažehlené košile, kšandy a koženou brašnu na notebook a s Emily vtipkuje o tom, že Megxit je snažší pochopit než brexit. Prostě takový normální anglický kluk od vedle.
Sečteno podtrženo, na první zhlédnutí se druhá řada Emily v Paříži jeví jako zklamání. To, pro co jsme ji milovali i nesnášeli zároveň, zjevně funguje jenom chvíli a kouzlo guilty pleasure postupně mizí.
Dokazují to i outfity, pro které byla Emily trnem v oku široké (módní) veřejnosti. Na vše se totiž dá zvyknout, a tak i laciné šaty s kanýry v Saint-Tropez náhle působí jako přirozenost této seriálové protagonistky a nijak nešokují. Naštěstí je zde vždy très French Camille nebo damme Pipi Mindy, které dokážou do módní sféry seriálu vnést alespoň trochu ozvláštnění a třpytu, byť prvoplánového a kýčovitého. Ale o tom stejně celá Emily v Paříži je.
