Šílená matka píše pravidelný sloupek o životě s dítětem školou povinným.

Šílená matka píše pravidelný sloupek o životě s dítětem školou povinným. Zdroj: Šílená matka

Šílená matka: Mikuláš se dá dělat i tak, že vaše dítě neskončí na práškách

Mikuláš pro rok 2021 je za námi a skoro už tradičně zase otevřel diskuzi, jestli celé tohle divadýlko dětské psychice spíš neubližuje, než že by děti vychovávalo k větší poslušnosti. Šílená matka tentokrát přemýšlí, jak se to dá dělat i bez nutnosti domluvit hned 7. prosince sezení u dětského psychologa.

Zatímco listopad je měsícem více či méně mužných knírků, jakmile začne prosinec, přiřítí se Mikuláš, aby všem ukázal, zač je toho plnovous. V ulicích ho vidíme v den, kdy má svátek Jitka, přičemž jeho jméno je v kalendáři zapsáno o den později. Logicky. Ano, je to dáno tím, že v dřívějších dobách začínal další den už po setmění, ale to není taková legrace.

TIP NA VIDEO: Znáte tradiční adventní zvyky?

Ač má tato tradice hluboké kořeny, Mikuláš je stále in, protože i on, byť by svou práci v pohodě zvládl sám, vodí s sebou dva poradce, se kterými se potom rozdělí o výdělek. Tahle partička tedy 5. prosince obchází příbytky, ve kterých se nacházejí děti. Těch se pak trojice ptá, jestli byly tento rok hodné. Divné, ne? Na každé z nich mají ti tři přece složku, tak proč ta komedie?! Aby toho nebylo málo, musí děti odrecitovat říkanku, načež obdrží symbolickou odměnu; většinou se jedná o čokoládové podobizny někoho z trojice inkvizitorů, haha, velmi vtipné.

Teď ale trochu vážně. Symbolem celé této události je v mnoha případech čert. Průběžně se jím vyhrožuje už od začátku listopadu, případně celý rok. Jestli budeš zlobit, přijde čert, nacpe tě do pytle a odnese do pekla. Jasně, nám dospělým to přijde nepodstatné, možná i legrační. Víme totiž, že pod vrstvou černé barvy a blikacími rohy je schovaný strejda Pepa, který za tuhle estrádu s vyplazeným jazykem dostal flašku rumu, ze které už před odchodem z domu vyžahnul dobrou půlku. A vůbec, příští týden se tomu všichni na Facebooku společně pořádně zasmějeme.

Představte si, že sedíte v klidu doma v křesle a najednou někdo zazvoní. Vaše drahá polovička jde otevřít a bez řečí, ba dokonce s úsměvem pozve dál dvoumetrového týpka s kuklou na hlavě, který drží v ruce baseballovou pálku. Začne na vás křičet a vyhrožovat, že jestli nezačnete házet špinavé ponožky rovnou do koše na prádlo a jestli ještě jednou zaparkujete před vjezdem do dvora, udělá vám něco opravdu hrozného. Stojíte tam, máte strach a nechápete, proč ten, komu důvěřujete, pustil k vám domů tohle monstrum.

Máte to? A přijde vám to přitažené za vlasy? Mně taky. Ale na některé děti mikulášské strašení působí přesně takhle. Jsou doma v bezpečí, a najednou jim jejich nejbližší pustí do pokoje příšeru, kterou jim celoživotně, systematicky a pečlivě líčí jako tu nejhorší a nejnebezpečnější. A tahle příšera jim vyhrožuje, že je nacpe do pytle a odvede od rodičů na děsivé místo, odkud už se nikdy nevrátí. To všechno kvůli prkotinám, jako třeba že si neuklízí pokoj, nechtějí jíst zeleninu nebo občas odmlouvají.

Někomu se může takový pohled na věc zdát přecitlivělý, ale opravdu ne každé dítě to zvládne a leckdo si z toho mikulášského divadla může odnést základ solidního traumatu. A přitom, pokud jsou rodiče a všichni zúčastnění při smyslech, se to celé dá uhrát ke spokojenosti všech: příjemně, výchovně, a dokonce i bez nutnosti následného docházení k dětskému psychologovi. Něžným, hodným povahám stačí připravit nadílku za okno nebo za dveře a přidat k nim dobře míněný vzkaz. Na Mikuláše, čerty a anděly děti můžete vzít na procházku do města. Tak to třeba vezměte příští rok jako inspiraci.

A k výchově nezbedů po zbytek roku doporučuju zůstat u osvědčeného rodičovského šestiboje: vyhrožování, citové vydírání, zabavení telefonu, odpojení wi-fi, zastavení přísunu kapesného a nakonec zákaz vycházení.