Trvalo to několik týdnů a našlo si vás to, i když jste to nehledali. Případ Depp vs. Heard zaplavil seriózní i bulvární plátky a samozřejmě také sociální sítě. A nebyl to pěkný pohled. Že si dva lidé mezi sebou vytvořili zjevně toxický, násilný vztah, do jehož nejtemnějších zákoutí bylo možné nahlédnout v přímém přenosu, to je jedna věc. Agresivní negativní mediální vlna hraničící s šikanou a směřovaná výhradně na Heard je věc druhá. Co nám říká o přístupu společnosti k obětem domácího násilí, které se nebojí mluvit?
Ve středu večer evropského času padl verdikt v kauze Depp vs. Heard. Sedmičlenná porota shledala Amber Heard vinou z nactiutrhání a uložila jí zaplatit odškodné v celkové výši 15 milionů dolarů. Zároveň částečně uznala hereččinu protistížnost týkající se vyjádření Deppova právníka. Depp tak Heard zaplatí 2 miliony.
Rychlý recap jako na začátku nové řady Stranger Things: Johnny Depp žaloval svou bývalou manželku Amber Heard kvůli článku, který v roce 2018 publikovala v deníku The Washington Post. Heard se v něm označila za oběť domácího násilí, a i když přímo nejmenovala, podle Deppa a jeho právních zástupců v textu jasně odkazovala k jejich vztahu. Za nactiutrhání chtěl herec po své ex 50 milionů dolarů. Heard se rozhodla pro protižalobu a řekla si o dvojnásobné odškodnění, tedy o 100 milionů.
Případ Depp vs. Heard
Proces, který trval několik týdnů, se hned na začátku změnil v show dvou lidí s citem pro drama, kteří se zapouzdřili ve vzájemně toxickém vztahu plném hádek, nadávek, zesměšňování a agrese. Obě strany přednesly tolik důkazu, že původně vymezený čas pro trvání soudu bylo třeba nastavit. V soudní síni kromě výpovědí došlo třeba také k přehrávání audionahrávek, v nichž Heard s křikem a pohrdáním uráží bývalého manžela, nebo na čtení soukromých zpráv, ve kterých Depp píše o tom, že Heard si říká o globální ponížení – a taky se ho dočká –, a svou bývalou označuje za mushy, pointless, dangling overused flappy fish market, což se asi ani nedá přeložit, ale vibe je jasný.
TIP NA VIDEO: Zničená pověst a kariéra v praxi. Johnny Depp jako host loňského karlovarského festivalu
Sledovat to v útržcích, které se člověku prorvaly do feedu, bylo nepříjemné, ale nebylo to to nejhorší. Nejhorší bylo, že přítomnost kamer v soudní síni světu umožnila do průběhu případu nejen nahlížet, ale taky na něj reagovat – v komentářích na sociálních sítích i skrze různé způsoby práce s audiovizuálním materiálem od soudu. Depp většinu procesu trávil staticky, občas se pousmál, zavtipkoval. I Heard si držela seriózní tvář, během své svědecké výpovědi ale propadla emocím. Fotografie a videa z této části procesu nastavily v řadě zahraničních, ale i českých médií trend přidávat k článkům referujícím o kauze takové fotografie, na nichž je Depp uhlazený, pohledný a Heard rozrušená, ošklivá. Švihák lázeňský a hysterická semetrika. Dobro a zlo zcela jasně odlišené. A mediální manipulace jako z učebnice. Nelze si nevzpomenout na materiál z roku 2020, který dal dohromady web BuzzFeed News: postavil vedle sebe několik archivních titulek britských bulvárních novin, aby ukázal, jak rozdílně (a silně manipulativně) časopisy referovaly o všemi milované vévodkyni Kate a naopak silně neoblíbené Meghan Markle.
Nastavená linka šla ruku v ruce s vlnou šikany na sociálních sítích. Fotografie a videa z výpovědi Heard se dočkaly desítek kolážových a memových adaptací, přisadil si třeba i TMBK. Na TikToku se rozjel trend spojený s námořnickou písní The Wellerman Sea Shanty, jejíž text hercovi fanoušci pozměnili tak, aby svému idolu vyjádřili podporu a Amber vzkázali, že „pomaže, odkud přišla“. K tomu je třeba přičíst stovky komentářů; některé jsou vulgární, jiné pobavené. Našlo se i mnoho těch, kteří místo plamenné obhajoby Deppovy neviny ohledně týrání exmanželky hercovo chování vůči ní obhajovali: „Měl ji zabít, měl na to plné právo.“ To znělo v diskuzích. Za pomyslný vrchol anti-Amber kampaně pak lze považovat deep fake výpovědi herce Jasona Momoy (je to kolega Heard z filmu Aquaman) a Elona Muska (který s Heard krátce chodil), k nimž ve skutečnosti nikdy nedošlo. Tématem obou videí je další zesměšňování Deppovy exmanželky.
Amber Heard je bezpochyby oběť. Není to dokonalá ani sympatická oběť, ale je oběť – oběť šikany a mizogynie. Depp svoji ex nežaloval, protože ho napadla – žaloval ji, protože veřejně popsala svoji zkušenost, a tak mu pošramotila pověst a zničila kariéru. V tom dala porota hollywoodské hvězdě za pravdu. Stejně tak ovšem dala za pravdu Heard, když rozhodla, že její výroky o domácím násilí nebyly hoax, jak tvrdil Deppův právník Adam Waldman. Hodí se připomenout, že v roce 2020 Depp ve Velké Británii žaloval britský deník The Sun za to, že jej na základě tvrzení Amber Heard nazval mlátičem manželek. Soud ale žalobu zamítl s tím, že je to výrok „ve své podstatě pravdivý“ (substantial truth je pojem využívaný v angloamerickém právu, který říká, že když se tvrzení od pravdy odchyluje v drobnostech souvisejících s nepřesným vyjadřováním, tvrzení proto není nepravdivé – tedy je v podstatě pravdivé, pozn. red.), protože bulvární deník přednesl přesvědčivé důkazy, že Depp svou bývalou dvanáctkrát fyzicky napadl.
I Depp je zcela evidentně oběť. Problém celé kauzy ale tkví v tom, že zatímco jemu se dostalo podpory v takové míře, v jaké se jí nedostává žádným ženským obětem domácího násilí, Heard dostala čočku, jakou neschytal žádný muž násilník – snad nikdy. Vše, co herečka u soudu řekla, bylo veřejností automaticky zpochybňováno nebo zesměšňováno za hranicí vkusu a etiky. Přitom i její tým předložil dost důkazů potvrzujících, že s Deppem zažila minimálně psychický teror. Přesto to je pouze ona, kdo několik dlouhých týdnů čelil místy skutečně nechutným útokům.
Jak to celé muselo zapůsobit na jiné oběti domácího násilí? Co si mají odnést z toho, že žena, která veřejně promluví o domácím násilí – v tomto konkrétním případě napíše článek, v němž reflektuje svoji osobní zkušenost a násilníka neuvede jménem – je okamžitě označována za lhářku, musí čelit nadávkám, ponižování, musí dokazovat každé slovo, každou emoci? Musí vypadat dost pomláceně, aby bylo jasné, že něco prožila, ale zase ne moc zničeně, protože pak to určitě jen hraje?
Vyvstává tu paralela s jinou ostře sledovanou kauzou – když novináři Apolena Rychlíková a Jakub Zelenka loni přinesli na sobě nezávislé výpovědi několika dívek a žen o tom, že je sexuálně obtěžoval nebo napadl bývalý poslanec Dominik Feri, objevilo se obrovské množství lidí, kteří výpovědi zpochybňovali a dožadovali se okamžitých hmatatelných a grafických důkazů. „Počkám si, až bude obviněn,“ psali tehdy mnozí do diskuzí a komentářů. Když pak v březnu letošního roku policie někdejšího politika skutečně obvinila ze znásilnění, původní prohlášení se rychle změnila v „Počkám si, až bude odsouzen.“ V co se změní, bude-li odsouzen? Kolik obětí ještě musí trpět, aby jim svět místo automatického zpochybňování začal automaticky věřit?
Na závěr se nabízí úvaha, zda se v agresivní nenávisti vůči Heard – možná stejně jako v tuzemském kontextu vůči ženám, které obvinily Feriho – nezhmotnila za posledních několik let nahromaděná šovinistická frustrace pramenící z kampaně MeToo. Ta totiž, stejně jako feminismus, cuchá nervy i českým Lojzům. A to se k nám – na rozdíl od USA, kde původně vznikla a kde se rozjela naplno – prakticky ani nedostala.
