Holka z reklamky na léto zavírá dveře kanceláře a vyráží na prázdniny!

Holka z reklamky na léto zavírá dveře kanceláře a vyráží na prázdniny! Zdroj: Zrzka od vedle

Neapol, díl druhý: V páchnoucím ráji památek a roztavené mozzarelly

Minulý týden Holka z reklamky psala o tom, jak hektický a zmatečný je start každé její dovolené. Za konkrétní příklad si zvolila nedávný výlet do Neapole, kam se vypravovala vpravdě hekticky. Jak výprava pokračovala poté, co letadlo přistálo v rodišti pizzy?

Můj obvyklý kolotoč nestíhání před odjezdem, který zahrnuje spěchání na nádraží taxíkem, předjíždění autobusů na skútru i neustálé běhání s divoce poskakující krosnou na zádech, sice může působit jako úplně zbytečný stres, ale já už si výlet bez začátku v podobném duchu nedovedu představit. Člověk si časem zvykne skoro na všechno. 

TIP NA VIDEO: Připomeňte si, jak Češi cestovali před rokem 1989

Video placeholde

Rozhodně si ale nikdy nechci zvyknout na ten skvostný pocit, když se ocitnu v cílové destinaci někde daleko, od veškerého shonu běžných dní. Mít čas, prostor a hlavně energii jen bezcílně chodit po ulicích nebo krajině je přesně to, co si přihazuju do nákupního košíku společně s letenkou. V takové dny má svět úplně jinou barvu, je celý víc plastický a přítomný. 

„Vypněte telefony, všechny myšlenky a starosti uschovejte do speciálních boxů na letišti, prosím, přistáváme v cílové destinaci.“

Po přistání v Neapoli jsme se z klimatizované haly letiště vyhrnuli rovnou na upocenou silnici. A zatímco chlapec ladil svůj orientační smysl s šipkou navigace, já měla dost času na první dojmy. Zhluboka jsem se nadechla – a rychle toho zalitovala. Zápach, na jaký v Evropě fakt nejsem zvyklá, mi zajel hluboko do plicních sklípků. Kdyby byl svět animovaný, tak by se se vzduchem všude kolem líně táhly provazce zeleného odéru. Vycházely by z těch všudypřítomných hromad odpadků.

Zatímco jsem zvažovala nasazení respirátoru – protože jestli jsem v něčem přecitlivělá, tak ve vnímání nelibých pachů – chlapec zavelel, chytil mě za ruku a nadšeně mě táhl za sebou. Čekala nás půlhodinová procházka k hostelu. Z přeskakování louží podivných tekutin a ostrůvků páchnoucích odpadků jsem si brzo vytvořila hru s nejasnými pravidly, ale zato s jasným cílem: neskončit po kotníky v (snad psí) moči.

Sex jen v soukromí a se souhlasem

Hostel byl prostě báječný – barevný, plný piva, přípravků na aknózní pleť a chrápajících puberťáků. Jejich heslo, napsané křídou na zdi nad recepcí, že sex je báječná věc vyžadující konsent a soukromí mimo společné prostory, pak celé ubytovací zařízení povzneslo o další dva levely. 

Ráno jsme se celí rozlámaní vydali do nejbližší kavárny. Všechny odpadky, zapáchající louže a chrápající spolunocležníci byli zapomenuti s prvním soustem lepku, cukru a kofeinu. Neexistuje totiž žádný problém, který by nespravila Nutella z ještě teplého croissantu nebo rozteklá mozzarella z čerstvě upečené pizzy. Tímhle pravidlem jsme se s chlapcem řídili každý den alespoň třikrát a já jsem si stoprocentně jistá, že právě to je způsob, jak se na dovolené s partnerem nejen nehádat, ale vrátit se domů ještě zamilovanější než při odjezdu.

Když letíte do Neapole, čeká vás několik povinných zastávek. Mezi ně patří třeba Pompeje a Vesuv, potom určitě některý z přilehlých ostrovů a přímo ve městě pak hromada generických památek. Místa jsou to jistě kouzelná, ale přetlačovat se s turisty o životní prostor, to dělám každý den v Praze. A navíc – povinnosti prostě na dovolenou nepatří.

Na kočky nesahat!

Pompeje jsme tedy po úvaze nad lahví skvělého vína vyměnili za Ercolano, kde najdete prakticky stejné vykopávky, ale s méně lidmi. A taky tam u vstupu spinká moc hezká kočka. Prý je tam pořád, ale nemá ráda hlazení, takže fotit, ale nesahat. Na kočky v tomhle městečku obecně doporučuju spíš nesahat. Třeba ta další, která roztomile ležela uprostřed chodníku, to už totiž měla za sebou.

Cestu trajektem a den na ostrově jsme vyměnili za vypůjčení skútru a projížďku mezi citronovými plantážemi. Díky tomu se nám podařilo objevit místo, kam se chodí koupat místní mladí. Z tohohle dne jsem si odvezla informaci, že i božské Italky mají celulitidu a že limoncello je stále tím nejlepším, co jsem kdy pila.

Povinný výšlap na Vesuv nahradil urbex ve starém opuštěném hotelu. A když nad tím tak přemýšlím, to jediné, co už jsme nezvládli, byly ty neapolské památky. Na druhou stranu jsme se místo nich pokusili infiltrovat na festival vinařství, kam jsme se zkoušeli dostat s historkou, že máme malé vinařství v Kalifornii a na tuhle akci jsme přijeli nasávat inspiraci. Sice nás prokoukli, ale i tuhle bolístku zalepily Nutella s mozzarellou.