Je léto, vedro, všichni jsou v uvolněném prázdninovém módu. Odhodit podprsenku by se tak mohlo zdát jako nejpřirozenější věc, co žena může udělat. Tak jednoduché to ale není. Volně se pohupující ňadra bez ohledu na velikost totiž přitahují pozornost, která je často nechtěná a mívá nepříjemnou a neslušnou formu. Proč to tak ale je?
Když se deseti dospělých žen zeptáte Co ty a podprsenky?, minimálně polovina vám řekne, že ji buď nenosí vůbec, nebo ji nosí, ale raději by nenosila. „Moje prsa, která jsem si ještě nenechala uříznout kvůli případným dětem, jsou zvyklá na jeden velmi specifický typ velmi volné, prodyšné bralette. Nic jiného kolem hrudníku nesnesu – nedej bože, když to má v sobě třeba ještě drát. Takže nosím buď to, anebo chodím bez,“ líčí K. Postoj žen k tomuto kusu spodního prádla se výrazně proměňuje s věkem. Zatímco v pubertě je to velké téma k řešení a symbol dospívání, časem převládne hlavně praktická rovina věci. Ta často – zejména u žen s větší velikostí košíčků – znamená touhu po pohodlí. „Jsem tým velká prsa a podprsenku venku nosím. Je to otázka komfortu: doma je mi jedno, jestli mi někde něco vypadne, venku se tak ale cítím líp. Podprda totiž ve vedru skvěle zachytí podkozí pot. Poslední roky ale nosím jen látkové modely, protože fuck kostice,“ říká rozhodně A. K.
TIP NA VIDEO: Nejčastější chyby, které děláme při výběru podprsenky
Jindy je ale důvodem pro nošení podprsenky spíš určitá obezřetnost a snaha předejít nepříjemným situacím. „Během mého dospívání bylo mezi mými vrstevnicemi až manicky nutné podprsenku mít. Dodnes si pamatuji, jak se sledovalo, kdo už ji má a kdo s kosticemi, s krajkami… Dnes podprsenku nosím pouze někdy a to, jestli si ji vezmu, hodně ovlivňují okolnosti. Beru ji vždy, když jdu do konzervativnějšího prostředí a mohlo by to vzbudit příliš pozornosti,“ říká B. L. Když podprsenku nemá, setkává se nejen s nepříjemnými pohledy, ale i slovními narážkami. „Reakcí si všímám především u mužů, spíše starších, než jsem já – je mi 28 let. Během léta je to časté v MHD, hlavně v metru, kdy je na těchto partiích znatelná změna teploty. Někdy přijde i pískot – onehdy na mě pískali z auta nějací chlapíci, když jsem čekala na zastávce na autobus,“ popisuje s tím, že pokud se proti takovému chování ohradí, velmi často narazí na reakci, že se nemá čemu divit, když sama provokuje.
To, kam zrovna jde, ovlivňuje při oblékání spodního prádla i A. D. „Podprsenku bych hrozně ráda nenosila, ale v prostředí, ve kterém pracuji, mi to připadá nevhodné. Dříve jsem ji zejména v létě nosila mnohem míň, ale s věkem se mi trochu zvětšila a ztěžkla prsa, takže s ní je to komfortnější. Volím ale zásadně jednoduché a bezešvé modely. Mám pro to ještě jeden důvod: prsa jsou část mého těla, která se mi líbí, a tak jsem na ně opatrnější – prostě je nechci ukazovat jen tak,“ vysvětluje. Komentáře z dob, kdy podprsenku spíš nenosila, si moc nevybavuje. „Myslím, že se to omezovalo na takovou tu pubertální klasiku typu: ‚Není ti zima?‘ Co mě ale vždycky znervózňovalo bylo právě to zírání na prsa, když se mnou ten člověk mluvil. To nesnáším dodnes,“ upozorňuje A. D.
Člověk redukovaný na prsa
Souhlasí s tím také V., která nosí košíčky o velikosti DD. „S mojí velikostí prsou jsem si to bez podprsenky dlouhé roky vůbec neuměla představit a smířila jsem se s tím, že celkem dost typů šatů a topů prostě nosit nemůžu. To mě popravdě trápí skoro nejvíc, protože miluju odhalená záda. Před několika lety jsem výrazně zhubla a s tím se mi zmenšila i prsa – natolik, že jsem mohla nosit jen bezkosticové braletky. Hrozně jsem si to užívala a jednou jsem se odvážila jít úplně bez podprsenky. No, bylo to opravdu jen jednou. Nahlas to nikdo nekomentoval, nebo jsem to možná jen neslyšela, ale ty pohledy se skoro nedaly vydržet,“ vzpomíná.
Proč prsa nesvázaná kusem látky přitahují tolik pozornosti? V. to vidí takhle: „Když má žena větší prsa a jde bez podprsenky, je úplně jedno, jaké oblečení má jinak na sobě – automaticky jako by to bylo vulgární. Sorry, ale za to prostě může patriarchát, hypersexualizace a objektifikace žen. Vždyť jsou to prostě prsa! Věc, kterou máme doslova na to, abychom mohly kojit děti!“ rozčiluje se V. a po chvilce s úšklebkem dodává: „Napadá mě teď, že je vlastně trochu srandovní, jak jsou muži fascinovaní poprsím, když při intimnostech se jim pak málokterý věnuje – nebo třeba často ani neví, jak se jim věnovat, aby to ženě něco dělalo.“
B. K. má s komentováním ňader a absence podprsenky specifickou zkušenost. Jako herečka z povolání se nevyhne zájmu bulváru. A právě jeden takový web před nedávnem zveřejnil fotky z gala akce, na nichž jí pod večerní róbou prosvítají bradavky. Samozřejmě se senzacechtivým titulkem a bulváru hodným komentářem.
„Bulvár nečtu, poslali mi to kamarádi. Zasmála jsem se tomu, ale vadí mi, jakou zprávu takové články vysílají do světa: že by se to jako nemělo, že bychom se za to měly stydět. Kdyby se chlapovi rýsovaly pod košilí bradavky, nikdo by to neřešil. Já jsem věděla, co dělám, když jsem si ty šaty na sebe brala a přesně takhle jsem to chtěla. A bylo mi jedno, co si o tom kdo bude myslet,“ říká k tomu B. K. a dodává: „Co jde úplně mimo moje chápání je, že to napsaly ženy. Ale vnímám to tak, že prostě potřebovaly o něčem něco napsat a tohle byl jen materiál, který uznaly za vhodný ke zveřejnění, i když ony osobně si nic z toho, co do článku napsaly, vlastně nemyslí. To je ale vlastně možná ještě víc frustrující,“ podotýká.
Ženy proti ženám
Ženy komentující negativně poprsí jiných žen ale nejsou tak docela výjimkou. „V létě podprsenku většinou nenosím. V Dánsku jsem se naučila hrdě chodit bez podprsenky i v bílém triku, v Česku ale komentáře slyším pořád – hodně od mužů, ale často i od kolemjdoucích žen. Ty jsou hlavně negativní,“ vypráví A. H.
Zeptala jsem se jí na konkrétní příklady poznámek, které od žen na adresu volného hrudníku slýchává. „‚Ty jo, tak to bych mohla bez podprsenky chodit i já, když to tak vidím,‘ říkala nějaká žena o mně své kamarádce. ‚Myslím, že takhle bys do města chodit neměla, není to vhodné,‘ řekla mi nějaká paní v Praze na zastávce. Měla jsem černé triko bez výstřihu, ale taky bez podprsenky. A v Ústí v zoo jsem zase slyšela, jak paní říká svému muži: ‚Si asi spletla místa, tady jsme v zoo, a ne v bordelu…‘ Měla jsem bílé tílko a přes to košili.“
Čím to je, že tolik dam docela zbytečně střílí do vlastních řad? „Podle mě je to úplně prosté. Všichni máme svoje vnitřní nejistoty, někdo míň, někdo víc. Někdo se jimi užírá v soukromí, jiný si je léčí komentováním ostatních. Když takový člověk vidí někoho, kdo má odvahu být sám sebou, kdo si dovolí to, co on si právě kvůli těm komplexům sám nedovolí, vytriggeruje ho to. Zkrátka to v něm spustí obranný mechanismus, který má občas podobu zapšklých keců,“ míní V. a já si říkám, že má asi pravdu. Ale mrzí mě to. Všechny ty pohledy, pískání a další řeči od mužů bohatě stačí, není potřeba k tomu přikládat ještě z druhé strany. „Bylo by fajn, kdyby se všichni uklidnili a nechali prsa prsama. Je to sice i má oblíbená část vlastního těla, ale poznámky k nim, ideálně lichotivé, patří jinam než na ulici – a taky se patří dělat je jiným způsobem,“ uzavírá B. L.
