V březnu budete slavit kulaté narozeniny. Máte pocit, že je načase provést nějaké změny v životosprávě?
Myslím, že mám dar od přírody, protože nejsem takový ten typ, co jen říká „já jím, co chci“, já opravdu jím, co chci, a podle toho taky vypadám. Mohla bych mít o pět kilo míň, ale to mi za to, abych byla na dietě, nestojí. Na to, kolik toho sním, si myslím, že vypadám dobře, protože bych klidně taky mohla mít o deset kilo víc. Ale je pravda, že poslední dva roky jím trošku líp.
V čem to spočívá?
Jím hodně zeleniny a salátů, ale ani ne tak kvůli sobě, ale protože mám přítele, který se udržuje ve formě a věří tomu, že se člověk dožije vyššího věku v lepší kondici, když dobře jí a neflámuje. Takže hodně spíme, to mně nevadí. (smích) A na to, že jím hodně salátů a zeleniny, jsem si zvykla. Ze začátku to bylo trochu těžší, ale to neznamená, že mi to nechutná, jen jsem na to nebyla zvyklá. Taky jsem se musela naučit si zeleninu trochu upravovat, aby to nebylo monotónní.
Není snazší jíst zdravě, když žijete v Itálii, kde je všeho velký výběr?
Určitě ano. Moje maminka vždycky vypráví, že za komunistů nebylo nic. Ale i teď, když za mnou přijede a jdeme nakupovat, vždycky řekne: „Aha, pořád nejsme na stejné úrovni.“ Na druhou stranu jsou i takové zeleniny, které jsou v Itálii nedostatkové zboží. Třeba celer musíte opravdu shánět a není to snadné.
Když se ještě vrátím k té úvodní otázce… Bilancujete nějak?
Já se na čtyřicet strašně těším, protože jsem se rozhodla, že budu slavit. Normálně totiž narozeniny neslavím, protože na tom nic není. Ale čtyřicet slavit budu, protože na tohle číslo, když se člověk dostane a je spokojený, tak by to měl oslavit. Takže v hlavě se dneska na narozeniny těším (rozhovor vznikal na podzim, pozn. red.), ještě ale nevím, kde je budu slavit. Líbilo by se mi to někde v zahraničí a nevím, jestli je nebudu slavit v Praze, protože pro můj dnešní život a pro moje kamarády to zahraničí je, a pro naše by bylo jednodušší na té oslavě být.
Alena Šeredová
Považujete něco v životě za zásadní předěl?
Nemyslím si, že stárnutí vnímám nějak špatně. Kdybych to brala špatně, tak už bych začala chodit k doktorům na injekce do obličeje, různá nafukování a tak (smích) a zatím jsem na ničem nebyla. Takže si myslím, že když se člověk dostane na 39 a ještě na ničem nebyl, tak mu ty vrásky nejspíš nevadí, přestože je má. Zatím mi ještě pořád přijde, že se to dá.
Myslela jsem spíš v souvislosti s životním stylem. Třeba těhotenství…
Nebyla jsem taková ta budoucí maminka, která jí jenom zdravé věci. Dokonce jsem si občas dala i skleničku vína, protože mi doktor řekl, že sklenička červeného dělá dobře i miminku. U prvního jsem si dala vždycky jednu za týden, u druhého to byly za týden třeba tři. (smích) Taky to druhé je pořád usměvavé, tak nevím, jestli na tom něco nebude. Určitě se mi ale změnila moje konstituce. Nikdy jsem nebyla žádné párátko, vždycky jsem měla prsa. A věci, které se v těhotenství roztáhnou, jako třeba hrudní koš, už nikdy úplně nesplaskly.
Jak dnes vypadá váš jídelníček?
Učím se snídat. Mám ráda snídaně jako jsou míchaná vajíčka, párečky, ale na to ráno nemám doma čas. Takže jsem si našla sójový jogurt, protože mám intoleranci mléčných výrobků. K tomu jsem si koupila nějaké zrní, (smích) to si do toho nasypu a jdu. A k tomu dvojité espreso. Všechno probíhá rychle, ten jogurt většinou dojídám v autě cestou z garáže (smích), protože vždycky běžíme na poslední chvíli. Když jsme na prázdninách a mám na to čas, tak mám ráda třeba topinku s máslem. A když jsem tady v Praze, tak mi táta dělá šumavskou topinku. To je normální topinka, ale připravená v oleji, s česnekem, na tom míchaná vajíčka a strouhaný sýr. Doma se občas donutím a koupím si ovoce, třeba mango nebo papáju.
Co oběd?
Na oběd jsem doma sama. Takže si většinou udělám něco rychlého. Mám ráda špenátové listy, tak třeba špenátové listy s fetou a ořechy. A k tomu játra na pánvičce. Mám ráda maso. Nebo si udělám tatarák a k tomu si nastrouhám čerstvý fenykl. Když je období artyčoků, tak si syrové artyčoky nakrájím s olejem a citronem a k tomu nějaké maso.
A co si dáte k večeři?
To už nejím sama, takže většinou vařím dvě věci, protože kluci často nemají rádi to, co chutná mně. Oni jedí hodně těstoviny, takže jim koupím třeba kousek tuňáka, osmažím ho a udělám k němu rajčatovou omáčku a těstoviny. A já si dám carpaccio z lososa. Ryby doma jíme hodně. A k tomu si dáváme nějaký salát jako přílohu. Radši mám syrovou zeleninu, vařenou moc nemusím.
Alena Šeredová
