Irsko proslulo jako země piva Guinness, leprikónů a zelených čtyřlístků a tuto pověst minimálně v hlavním městě utvrzuje nabídka obrovského množství obchodů se suvenýry. V Dublinu jsem strávila jeden květnový týden, okouzlil mě ale něčím docela jiným. Láká vás tahle metropole také? Vyrazte tam připraveni.
Bez žáby ani skok
Cestu do Irska jsme s partnerem měli v plánu tak dlouho, až jsme jednoho zimního večera jednoduše zasedli k počítači a koupili letenky. Na konec května, protože právě na přelomu jara a léta je v Irsku nejlepší počasí. To sice pořád znamená, že jasné nebe bez mráčků a příjemné teploty do 25 stupňů střídají intenzivní dešťové přeháňky někdy i co deset minut, ale aspoň trochu svítí slunce. Pověstnou šedou dešťovou clonu jsme museli prorážet až poslední den výpravy po cestě na letiště – a to se dá zvládnout.
TIP NA VIDEO: Jak cestovat bezpečně s dětmi?
Pokud se chystáte do Dublinu a neužije vás na low cost hostely nebo na shánění volného gauče k přespání přes sociální sítě, připravte se, že právě na slušné ubytování padne největší část vašeho dovolenkového rozpočtu. Bydlet přímo v Dublinu zkrátka vyjde draho, ale pokud jako my zvolíte Airbnb nebo jinou alternativu, která kromě postele nabízí i místo, kde si můžete uvařit, bude to zároveň jediný velký výdaj. Ryanair létá z Prahy do Dublinu přímo, dostanete se tam za pár hodin a ve dvou se s cenou za zpáteční letenky vejdete do 10 tisíc. Hodí se připomenout, že do Irska nepotřebujete pas, stačí občanský průkaz. Pro jistotu si včas zkontrolujte, zda vám platí, abyste jako já neběhali den a půl před odletem s hysterickým pláčem po Praze ve snaze nechat si expresně vystavit nový doklad.
TIP! Před odjezdem doporučuji zařídit si Leap Card – je to taková dublinská Lítačka. Je zelená, ve znaku má malou žábu a můžete si ji nechat poslat předem do ČR (dorazí zhruba do týdne) – ale také nemusíte, protože v Dublinu je prodávají v trafikách. Pokud byste ale chtěli vyjet připravení, objednejte si Leap Card s tarifem Visitor. Platí přesně týden od prvního použití, v přepočtu vyjde na zhruba 750 českých korun a můžete s ní neomezeně jezdit dublinskými (dvoupatrovými) autobusy – dvě linky jezdí i z letiště do centra – tramvajemi Luas a také příměstskými vlaky DART. Právě ty se vám nejvíc vyplatí, ale k tomu se dostanu.
Drahé pivínko
Stejně jako se z britských ostrovů pravidelně valí do Česka skupiny mladých lidí za alkoturistikou, dá se samozřejmě i do Dublinu vyrazit třeba na rozlučku. Ostatně, přesně takovou partu jsme měli v letadle my: ženich v převleku za leprikóna dokonce seděl přímo s námi, což bylo půvabně symbolické. Pravda ale je, že pivo v irském pubu stojí v průměru 5 až 6 euro, na což je dobré se mentálně připravit, nejste-li na takovou cenu zvyklí. Ve skutečnosti vás v Irsku vyjde levněji koupě půlkilové kostky kvalitního cheddaru než dát si pivo v hospodě.
Na druhou stranu můžete žízeň poměrně snadno uhasit návštěvou Tesca nebo Lidlu. Pokud za týden v Dublinu nechcete nebo nemůžete utratit opravdu nekřesťanské peníze, doporučuji nepodceňovat nákupy v supermarketech a vlastní vaření. Nabídka jednoho z dublinských Lidlů mě navíc nesmírně mile potěšila: měli opravdu široký výběr čerstvých lokálních produktů od pečiva po zeleninu. A vzhledem k tomu, že menu podniků v centru se zpravidla skládá z burgerů nebo z něčeho smaženého s něčím smaženým k tomu, patrně si během pobytu rádi dopřejete i něco trochu fresh.
TIP! Dublinu vládne fast food. Pokud s ním nemáte problém, určitě se vyhněte McDonald's, který tady (na rozdíl od Česka, kde si ho jako symbolu porevoluční svobody stále možná až nepatřičně ceníme) patří opravdu k těm nejhorším a nejšpinavějším místům, kde se najíst. Raději zajděte do jedné z poboček stylového řetězce Eddie Rocket's. Jsou zařízené po vzoru tradičních amerických 50s diners a skvělý burger s poctivými hranolky tu zapijete – čím jiným než – výborným milkshakem.
Kam zajít v centru města?
Dublin je rozlohou i co do počtu obyvatel menší než Praha, proto i jeho centrum stihnete za týden projít křížem krážem několikrát. Dublinský hrad skoro minete, katedrála sv. Patrika ale za vidění stojí – za vstup zaplatíte 8 euro. Případně si za tu cenu můžete koupit kávu a scone a obojí si vychutnat v přilehlém parku. Nejslavnější historickou atrakcí je patrně knihovna v Trinity College. Nás nelákala, a tak jsme si jen prošli univerzitní areál. Pokud byste to rádi viděli, je potřeba si předem on-line zarezervovat místo na prohlídku v určitou hodinu, do prostoru se návštěvníci pouští po skupinách a na etapy.
Centrem hospodského veselí je v Dublinu Temple Bar, což není jenom jeden podnik, ale celá čtvrť, kde najdete pub opravdu v každém domě. V mnoha z nich se bez rezervace neposadíte, atmosféra je tu ovšem vynikající. V řadě podniků hraje živá hudba a místní obsluha bývá přátelská. Škoda je, že se ve většině těchto turistických míst točí europiva. Fajnšmekrům tak doporučuji vyhledat si klasickou craftovou pivotéku bokem od centra města. My našli jednu strašně příjemnou, zapadlou, kousek od zastávky autobusů na Abbey Street.
TIP! Ve čtvrti Temple Bar najdete kromě pubů také několik vintage shopů, sekáčů, vinylových bazarů a antikvariátů. Nebojte se v některém z nich ulovit netradiční suvenýr. Projděte se až k parku St. Stephen's Green. Okolní uličky jsou kouzelné, plné pestrobarevných krámků a kaváren. Samotný park je perfektním místem k odpolednímu odpočinku a návštěvu si zaslouží i stejnojmenný obchodní dům.
Na návštěvu za Cillianem Murphym
Na začátku článku jsem slibovala, že vysvětlím, proč se vám bude hodit pořídit si do Dublinu předplacenou Leap Card. Až se nabažíte centra města, byl by hřích nerozhlédnout se také po jeho okolí. Autobusem se dostanete na North Bull Island, který se s trochou nadsázky dá přirovnat k pražské Šárce. Je to přírodní rezervace zapsaná na seznamu biosférických rezervací UNESCO a Dubliňané sem zjevně nejen o víkendu jezdí na procházky s dětmi, psy i jen tak. Vysoký travnatý porost je domovem vzácných ptáků a obklopuje bělostnou pláž Dollymount Strand, po které se skvěle promenáduje. Navíc je odsud krásný výhled na ikonickou elektrárnu Poolbeg, přesněji na dva její památkové chráněné komíny, které jsou jedním ze symbolů Dublinu.
Na pěší celodenní výlet je ideální dojet příměstským vlakem na poloostrov Howth. Jsou tu čtyři barevně a přehledně značené trasy, přičemž ta nejdelší návštěvníky vede kolem celého ostrova. Terén se stejně jako počasí neustále mění: chvíli jdete na okraji útesu a užíváte si výhled na širé Irské moře, poté se prodíráte hustým, téměř lesním porostem, abyste se vynořili na pláži u zbytků obranné historické věže nebo třeba uprostřed golfového hřiště. Na Howthu totiž má svá sídla dublinská smetánka. Pokud se vydáte nejdelší, fialovou trasou, určitě si s sebou vezměte pořádné boty, dostatek vody i svačinu. Nám trvala skoro tři a půl hodiny a zpět do města jsme došli poměrně vysílení. Naštěstí si v přístavu můžete téměř na každém rohu dát naprosto dokonalé fish'n'chips z čerstvě ulovených ryb.
Opravdu úžasná je ale cesta DARTem směrem na jih. Když se vlak vymotá z Dublinu, koleje se stočí na útesy při pobřeží, a vy tak většinu cesty při výhledu z okna vidíte prostě jenom moře. Je to jedinečný zážitek sám o sobě, na trase je ovšem řada zajímavých zastávek. V Sandycove například najdete věž, v níž se odehrává úvod slavného Odyssea a sám James Joyce tu nějaký čas pobýval. Skupina jeho fanoušků nyní ve věži provozuje Joyceovo muzeum, které je otevřené od čtvrtka do neděle. Do Monkstownu před nedávnem přesídlil irský herec Cillian Murphy i s rodinou, pokud ale nechcete stanovat za plotem jeho luxusní rezidence, mnoho zajímavého zde nenajdete. Raději dojeďte až na konečnou – v Greystones na vás čeká krásná písečná pláž plná mušlí (a během zimních měsíců také tuleňů) a s trochou otužilosti se tu i nohy dají smočit v blahodárné mořské vodě.
